Chceme sluníčko, ne peníze. Okna s muškáty jsou výjimka, Praha s reklamou prohrává

Magdaléna Medková jkr Magdaléna Medková, jkr, Lukáš Bíba
13. 6. 2023 11:13
Venkovní reklamy v ulicích Prahy jako "vizuální pěst". Město se je sice snaží kultivovat, ze soukromých pozemků je ale nemůže snadno vymýtit ani v případě, že nerespektují předpisy. Proti pravidlům jsou až čtyři pětiny z nich. Aktivisté proto vidí naději v lidech, na jejichž pozemky firmy plachty a billboardy umisťují. Říct "ne" penězům za reklamu je podle nich cesta, jak se situaci bránit.

Vždy první týden v měsíci přijíždí do ulice 5. května nákladní vůz s nosnou plošinou. Na rohovém domě nedaleko Pankráce a předpolí Nuselského mostu má jeho posádka práci. Za tři hodiny z fasády sundá celoplošnou reklamní plachtu a vymění ji za novou. "Dělají to tak už roky. Mně se to teda nelíbí, ale sdružení vlastníků to prý chce, protože mu z toho plynou peníze. Ti, co tam jsou v nájmu, pak mají od majitelů měsíční slevu," říká místní štamgast hospody v parteru sousedního domu.

Než plošina sjede dolů a nákladní vůz vyrazí na jiné místo, řemeslníci v plachtě vystřihnou dva otvory a na překryté fasádě se objeví dvě okénka s pečlivě udržovanými muškáty. "Minule tu byla reklama na spodní prádlo a Jeniffer Lopez tu visela s vystřiženými kalhotkami," smějí se i ostatní štamgasti už zmíněné hospody. "Nevíme, kdo tam bydlí, ale líbí se nám, že se nenechali uplatit," dodávají.

Kolem tohoto billboardu denně projede 100 tisíc aut, což z něj dělá jednu z nejlukrativnějších ploch v Praze. Stojí na pozemku městské části Praha 8. A ta si za něj říká 6500 korun měsíčně. Přitom billboard nemá platná povolení. Není to výjimka. Foto: Lukáš Bíba

Ve dvou okénkách, které řidiči vídají po cestě magistrálou od Pankráce k Nuselskému mostu, bydlí starší pár. Manželé ve věku okolo sedmdesátky mají vůči reklamě dlouholetou averzi. Důvod k tomu mají prostý: "Chci vidět ven a mít v bytě sluníčko. To je snad jasné," zní z reproduktoru domovního zvonku. "Já nepotřebuji vydělávat jako ostatní, já chci hezky bydlet," dodává majitel bytu s tím, že kvůli reklamě mají sousedé v bytech šero.

Jeho žena si od řemeslníků vysloužila už i přezdívku. "Říkají mi paní Muškátová. Když kytky vyrostou, kontroluji, jestli mi je při vystřihování okének neponičili. Nikdy jsem si nemyslela, že je možné, aby si lidé nechali dobrovolně zakrýt okna. Ale vidíte, že to možné je," říká a dodává, že dům od roku 2012 patří společenství vlastníků, smlouvu na pronájem fasády ale uzavřel bývalý majitel v divokých 90. letech minulého století.

Podle umělkyně Markéty Kinterové, autorky knihy o reklamě Kam oči, tam hlava, je vizuální smog dědictvím právě této doby. Společnost by, jak říká, měla vidět, že město má úplně jiný potenciál než generování zisku z reklamy. Myslí si také, že zahlcení městského prostředí informacemi může mít negativní vliv na lidskou psychiku: "Znáte ten pocit úlevy, když vyjdete z obchodu, kde hrálo velmi nahlas rádio? Co takový několikahodinový pobyt v obřím obchodním centru, který bývá vizuálně i zvukově poměrně náročný? V rámci takové zkušenosti se odehrává řada stresových faktorů, jejichž cílem je manipulovat naše chování za účelem, abychom cosi nakoupili," říká Kinterová, která na poutače dlouhodobě upozorňuje.

Video: Magdaléna Medková | Video je možné si přehrát také zde.

Legál, nebo ilegál? Lidé to nemají jak zjistit

Dům s dvěma okénky je jako vstupní brána do centra města, avšak velkoplošná reklama na něm mnohým lidem vadí. Na magistrátu se už roky množí dotazy, zda je její velikost oprávněná, úředníci na to ale nemají jednoznačnou odpověď.

"Můžeme říct jen to, že toto médium prověřujeme a dokumentujeme. Vzhledem k možnému budoucímu správnímu řízení, které je neveřejné, se více nebudeme vyjadřovat. I v případě dotazů dle informačního zákona máme za povinnost řadu údajů anonymizovat, " vysvětluje ředitel živnostenského a občanskoprávního odboru Pavel Štefaňák.

S kým Praha vede správní řízení?

Odbor živnostenský a občanskosprávní vede správní řízení proti lidem, kteří šíří neoprávněné reklamy. Odbor musí nejprve shromáždit důkazy, které prokážou, že právě tito lidé jsou za šíření reklam zodpovědní. Pokud se jim nepodaří přesvědčit viníka, aby reklamy odstranil, úředníci s ním zahajují správní řízení. V současné době vedou šest takových případů, přičemž jejich součástí mohou být stovky reklamních ploch.

Aktuálně.cz se odboru, který v Praze dohlíží na reklamu a dodržování platných právních předpisů, ptalo na povahu dalších poutačů podél severojižní magistrály od Pankráce směrem k Florenci. Redakci Aktuálně.cz také zajímalo, zda je legální celoplošná plachta na budově bývalé pošty u hlavního nádraží v centru města, kterou vlastní Správa železnic (SŽDC).

"Osoba zadavatele se od osoby šiřitele často liší, neznamená tedy, že samo SŽDC je tím, kdo reklamu veřejně šíří. Pokud bychom tedy řízení zahájili, což nemohu komentovat, bylo by ho možné vést pouze s tím, komu jsme prokázali, že plachtu umístil do veřejného prostoru," uvedl Pavel Štefaňák a dodal, že bližší informace může říct až po ukončení případného správního řízení.

Podle Správy železnic získala tato organizace reklamu spolu s převedením budovy do svého majetku. Dříve ji vlastnila Česká pošta, která v roce 2013 uzavřela na 25 let nájemní smlouvu s jinou firmou.

"Dle uvedené smlouvy může nájemce budovu využívat k realizaci řady činností, současně dát i do podnájmu fasádu budovy za účelem umisťování a zveřejňování reklam a informačních tabulí," říká tisková mluvčí SŽDC Nela Eberl Friebová.

Reklamní plocha vedle Fantovy kavárny v centru města ilustruje současnou situaci kolem vizuálního smogu v ulicích. V roce 2020 radní sice rozšířili zákon o regulaci reklamy z centra i na další památkově chráněná území Prahy, s odstraněním velkoformátových plachet to ale městu pomohlo jen ve výjimečných případech (nebo na svých pozemcích a nemovitostech).

K vizuálnímu smogu nejen v Praze
"Vizuální smog je fascinující vrstvou, kterou se každý musí prokousat. Je to jako loupání cibule. Cizinče, chceš vidět Karlův most nebo dojít na Karlštejn? Již od hraničního přechodu dostaneš vizuální pěstí. Přijeď po dálnici obklopené billboardy pestré úrovně i stáří. Tímto koridorem cestuj a poté vychutnej pestrou nabídku megaboardů, nesrozumitelných poutačů a stojanů, obřích visících trdelníků, předzahrádek restaurací, kterým se při romantické procházce mnohokráte s úsměvem vyhni až se dostaneš k památkám, které obdivuje svět. Vítej u nás, je to vskutku krása."
Markéta Kinterováumělkyně

Do rozhodování o černé reklamě totiž vstupuje řada dalších zákonů, jako je ten stavební, o pozemních komunikacích nebo ochraně hospodářské soutěže. Pro obyčejného smrtelníka je tak téměř nemožné se k informacím o černé reklamě dobrat.

Většina poutačů porušuje předpisy, ukázala studie

Podle studie, kterou Praha zadala Technické správě komunikací, mohou být až čtyři pětiny nosičů v rozporu s pražskými předpisy. Přesná statistika ale neexistuje, protože městu dlouhodobě chybí nástroje, jak reklamní média, jako jsou bannery, bigboardy, svítící obrazovky, plakáty či už zmíněné plachty, dokumentovat.

"Informace o reklamních nosičích na území Prahy je velice náročné, respektive nemožné shromáždit. Nic jako jednotná databáze neexistuje a ani neexistuje žádný požadavek směrem k jednotlivým institucím, aby relevantní data systematicky shromažďovaly a případně uvolňovaly," tvrdí studie s tím, že různé druhy reklam vyžadují odlišný přístup úřadů.

Seznamy o umístěných reklamách má dnes 47 různých institucí: dvaadvacet stavebních úřadů z každé městské části, dvacet čtyři silničně správních úřadů a drážní úřad. "A výsledkem je to, že za danou oblast se žádná složka veřejné moci necítí být tak docela odpovědná," píší v dokumentu zástupci Technické správy komunikací s tím, že z dokumentace úřadů vedené často v excelových tabulkách není jasné, jestli média nemají povolení jako trvalá stavba nebo smlouvy na dobu neurčitou, které jsou ze strany města nemožné vypovědět.

"Takové stavby stojící na pozemcích jiných vlastníků, nebo i pozemků města svěřených městských částem nemá Praha možnost ze své pozice ovlivnit. Mohlo by se tak stát pouze až díky nové právní úpravě, vzešlé z Parlamentu České republiky," tvrdí se v dokumentu, který odkazuje na zákon o hospodářské soutěži.

Firmy se hájí tím, že velkoplošná reklama je ve světě běžná

Sdružení českých firem venkovní reklamy na svých webových stránkách zastává jiný názor. Tvrdí, že “reklamní plachty nepřekáží a jsou vizuálně kultivované”. Poukazuje také na to, že jsou v centrech měst běžné a že jde o věc, která v cizině funguje. Snahy Prahy omezit velkoplošnou venkovní reklamu se jim nelíbí.

Hned po zpřísnění zákona o regulaci reklam se Sdružení českých firem ve venkovní reklamě obrátilo na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚHOS). Ten následně s magistrátem zahájil správní řízení na základě zákona o hospodářské soutěži.

Zákon o regulaci reklamy

Komunikačními médii, kterými nesmí být šířena reklama na veřejně přístupných místech, jsou:

a) letáky, navštívenky, vizitky, brožury, katalogy a jiné obdobné tištěné propagační materiály šířené vůči neznámému adresátovi,
b) plakáty z jakéhokoli materiálu, fólie s potiskem, kromě fólií na dopravních prostředcích, dále tabule, tyče, pulty, či jiné konstrukce a zařízení, ať pohybující se, nesené, stojící, opřené či zavěšené, včetně jejich osvětlení, upoutané balóny nebo jiné tvary a plovoucí předměty,
c) dodatečné konstrukce na dopravních prostředcích prezentující reklamu jakýmkoli způsobem,

"Rozšíření nařízení, které nově zakazuje reklamní plachty ve všech památkově chráněných oblastech, je diskriminační a nespravedlivé. Na výrazně rozšířeném území zakazuje pouze reklamní plachty a ostatní reklamní plochy nijak neomezuje. Taková vyhláška, pod argumentací regulace vizuálního smogu, je zcela účelová," píše se na stránkách Sdružení českých firem.

Praha dlouhodobě tvrdí, že šiřitelé reklam nemají pravdu. V ulicích města se v posledních letech snaží snižovat i další typy reklamních nosičů, jako jsou bigboardy, billboardy nebo velkoplošné obrazovky.

Příliš pravomocí na omezení reklamy ale hlavní město nemá. Pokud úředníci při svém šetření zjistí, že je reklama v místě v rozporu s předpisy, často jim nezbývá než čekat, jak dopadne rozhodnutí vyšších instancí. "Šiřitelé reklamy dnes využívají všech zákonných i obstrukčních postupů, tedy maximálně prodlužují dobu, kdy je takové médium umístěno a působí na veřejný prostor. Limitem pro nás je i samotná vymahatelnost práva či obecně postoj společnosti k dodržování právních předpisů," potvrzuje ředitel živnostenského a občanskoprávního odboru Pavel Štefaňák.

Omezení reklamy ve všech památkově chráněných území Prahy, včetně tak zvaného "ochranného pásma", vadí i části společnosti. Mnozí se firem a reklamních ploch zastávají. "Moje babička bydlí v paneláku, kde takovou reklamu měli. Byly z ní velké příjmy a vlastníci tak měli snížené náklady. O to přišli a babičce teď kromě vyšších poplatků za energie přišly i vyšší zálohy do fondu, mimo jiné zdůvodněné i tím, že dům přišel o příjmy z reklamy. A komu to tam na tom sídlišti vadilo?" ptá se například Daniela Králová na facebookové stránce Přidej se a strhni to.

"Vytvářejme tlak zdola"

Lidé, kterým vizuální smog naopak vadí, začínají na problémovou reklamu sami upozorňovat. Vyvíjejí tlak na majitele budov i firmy, kteří na reklamní ploše inzerují. Doslova pitavalskou práci dělá v tomto ohledu zakladatel zmiňované facebookové stránky Přidej se a strhni to Zdeněk Jahn, který u konkrétních reklamních ploch zjišťuje druh oprávnění a následně informace přidává do veřejně přístupné databáze.

odstraněno potvrzený nelegál v řešení fáze zjišťování informací povolené dočasně do určitého data povolená trvale nebo po dobu nájemní smlouvy čeká ve frontě na vyřízení

Vizuální umělkyně Markéta Kinterová zase vidí řešení v iniciaci společného dialogu nikoli o problémových reklamách, ale o podobě veřejného prostoru jako celku. "Umísťování obřích billboardů na periferii je v pořádku? Slepé fasády paneláku škoda není? Podle mě ta debata nemá být pouze o zónách, ale o péči o veškerý prostor, který kolem sebe máme. Přijde mi důležité pomáhat vytvářet tlak zdola, aby se veřejně debatovalo o tom, co je citlivé řešení, a je jedno, jestli se to týká parkoviště u výstupu na vrchol hory anebo zóny A v památkově chráněné oblasti. Obojí je stejně důležité," přemítá a upozorňuje, že vizuální smog je ve městě nutné řešit komplexně, nikoli jen na dílčích místech.

"Řekla bych, že nejhorší není jeden citylight nebo pohyblivý obraz, který velmi agresivně strhává pozornost nejen dospělých, ale například dětí všeho věku. Nejhorší je celý ten balíček všech těch nástrojů dohromady. Je to o celkovém přístupu dívat se na reklamu a její výstupy ve všech možných souvislostech a to podle mě nyní schází."

Reklamní plochy spravuje v Praze několik společností. Mezi ty největší patří BigBoard a jeho dceřiné společnosti Czech Outdoor a Big Media, dále Superposter, JCDecaux nebo Magistrát hlavního města Prahy a Dopravní podnik hlavního města Prahy.

Jako jednu z cest v boji s reklamou Kinterová zmiňuje dvě okénka s muškáty z úvodu tohoto článku. "Tento byt miluju, protože je celou dobu rezistentní vůči náporu reklamy a dává tak i s pečlivě obstarávanými květníky na parapetu najevo, že ne každý si chce nechat zakrýt okna vlastního bytu a ztratit tak nejen množství denního světla, ale především vlastní důstojnost."

 

Právě se děje

Další zprávy