Branná výchova definitivně zmizela ze základních a středních škol až po sametové revoluci, takže mnozí mají ještě v paměti, jak nácviky s učiteli reálně vypadaly. "V případě jaderného útoku jsme si na nohy a ruce museli nasadit igelitové pytlíky a přes sebe přetáhnout obyčejnou pláštěnku, která nás měla ochránit před zamořením," vzpomíná například novinářka Eva Srpová. "Útoky jsme chodili nacvičovat do lesa. Vzpomínám si, jak paní učitelka zakřičela 'výbuch' a my museli utíkat lesem a lehnout si nohama směrem k epicentru exploze. Já ale zakopla a rozbrečela se, načež na mě učitelka křičela: 'Neřvi, imperialisti útočí!' "
Tehdejší propagandistické filmy, jež má muzeum k dispozici, jsou plné výbuchů na efekt a vysportovaných těl dětí prchajících přes překážky. V době studené války se největší apel kladl na ochranu před jadernými a chemickými zbraněmi. "Válka byla latentně všudypřítomná. To téma nebylo jen součást školní výuky, jak se bránit, si děti cvičily i v pionýrech, potažmo na táboře. Nácviky a hry byly několikrát do roka, učitelé je ideologicky plánovali tak, aby vyšly na různá výročí, jako byl konec druhé světové války, první máj nebo založení komunistické strany," vysvětluje kurátor výstavy a autor nově vydané knihy Škola a válka Jan Šimek.
Zavzpomínejte v galerii na doby branné výchovy. Kromě masek a propagačních letáků jsou na výstavě i gumové granáty, vzduchovky, "atombordel" i bunkr ve sklepení.
