Edinburgh - Skotští vědci se domnívají, že udělali krok kupředu v porozumění základům lidského dorozumívání a jazyka. Vědecký tým k tomuto závěru dospěl poté, co identifikoval, jak opice kombinují zvuky, kterými se dorozumívají.
Vědci vypozorovali, že kočkodan Cambellův dokáže přidat ke svému poplašnému křiku jednoduchý zvuk, čímž vytvoří nový a dodá "sdělení" další informaci.
Jedním z charakteristických prvků lidské řeči je přitom právě proces, při kterém dochází ke kombinování složek jazyka a například přidáním předpony nebo přípony slovo změní význam.
Vědci ze Skotska nebyli jediní, kteří podobný výzkum prováděl. Stejný druh opic zkoumal i další vědecký tým v Ivory Coast´s Tai National Park a došel k totožným závěrům.
Badatelé studovali alfa samce v šesti skupinách žijících ve volné přírodě. Samci dávají své skupině včas najevo, hrozí-li jim nějaké nebezpečí hlasitými skřeky. Vědci vyzkoumali, že se tyto skřeky dají rozdělit do tří skupin - v angličtině pojmenovaných jako "boom, "krak" a "hok".
Zvuky označené jako "boom" opice používaly ve chvíli, kdy k zemi padala větev, nebo když se měla skupina vydat na cestu. "Krak" zazní ve chvíli, když je v okolí spatřen leopard a "hok" upozorňuje na přítomnost orla královského na obloze.
Vědci ale rozeznali ještě další zvuky, které označují jako "oo". Pokud jsou přidány k jedné ze tří skupin zvuků, mění se pak podle vědců i jejich význam.
Kromě samotných zvuků zkoumal vědecký tým i pořadí zvuků, v jakých se kočkodani vyjadřují. Pokud není lingvistický talent kočkodanů pouze jejich doménou, může to pomoci odhalit daleko více o samotném původu jazyka. Závěry vědeckého týmu byly publikovány v časopise Plos One a Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS).
