"Když mě brali za vojáka, stříhali mě dohola, vypadal jsem jako blbec, jak ti všichni dokola," zpívá Jaromír Nohavica v jedné ze svých nejznámějších písní. Tutéž dobu a stejné téma jako jeho text dokumentují ojedinělé snímky Josefa Mouchy a Vladimíra Birguse.
Když Václav Klaus v roce 2004 podepisoval zrušení základní vojenské služby, řekl: "Obávám se, že profesionalizací armády my všichni ztrácíme něco, co k životu mladých mužů po generace v dobrém i zlém patřilo. Tato zkušenost může dalším generacím v životě chybět."
Myslí si to i mnoho mužů, kteří povinnou základní vojenskou službu museli absolvovat. Řada z nich se domnívá, že by se vojna měla vrátit - ale ve smysluplnější podobě. Zjistil to v roce 2022 Jiří Hlaváček společně s kolegy z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd, kteří vyzpovídali sto pamětníků.
"Za hlavní přínos pokládají, že byli vystaveni diskomfortu, že se museli naučit vycházet a spolupracovat s lidmi z různých sociálních skupin, se kterými by se za normálních okolností v běžném životě možná vůbec nesetkali. Někteří také získali smysl pro pořádek, řád, kázeň, naučili se poslouchat autority," vysvětluje vědec.
Válka za studena: Josef Moucha snímky z vojny vydal v knize
Pár fotek z takzvané "základní vojenské služby" mají doma tisíce českých mužů. Ale zřejmě nikdo ji nemá zdokumentovanou od prvního do posledního dne tak důkladně a působivě jako fotograf Josef Moucha. Jeho snímky, které kromě jedné výstavy ležely 35 let ukryty v archivu, vyšly v knize Válka za studena. Autor ji křtil v lednu 2018 v pražské galerii Leica.
Josef Moucha: Válka za studena
Fotografie ze základní vojenské služby v Československé lidové armádě. Fotografie: Josef Moucha. Text: Vladimír Birgus. Překlad: Derek & Marzia Paton. Grafická úprava: Vladimír Vimr. Vydal: KANT, Praha 2017. Tvrdá vazba, formát 21,5 x 23,5 cm, 110 stran, sazba česká, anglická. Kniha je stále v prodeji (například na stránkách nakladatelství Kant).
"Já jsem na vojnu jít nechtěl, od dětství jsem věděl, co mě tam čeká. Dělal jsem všechno pro to, abych se tam nedostal, ale selhal jsem, odvedli mě," vysvětlil Moucha. "Mé záběry dávno nejsou tím, čím bývaly. Nepříliš estetizované příklady rozpadu sovětské koloniální říše získaly odstupem let na nepředstavitelnosti. Obyčejné snímky teď působí jako fantasmagorie inscenované s početným komparzem v nákladných kulisách," řekl fotograf na křtu knihy.
Ztracené dva roky
Na vojně se postupně vystřídaly miliony mladých lidí, většina z nich ji tehdy vnímala jako ztracené dva roky života. "Josef Moucha byl jeden z mála, kteří tam fotografovali, a možná jediný, který vytvořil tak komplexní obraz vojenské služby," konstatoval v předmluvě knihy Vladimír Birgus z Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. I jeho jsme požádali o několik snímků "z vojny" - a najdete je ve fotogalerii společně se snímky Josefa Mouchy.
Vladimír Birgus: Tak mnoho, tak málo
Mnohdy dosud nepublikované syrové fotografie Vladimíra Birguse ukazují život v československých městech, ale i v Moskvě, Varšavě, Tallinu, Rize, Sofii a dalších metropolích sovětských satelitů v 70. a 80. letech. Autor: Vladimír Birgus, překlad Derek Platon, 88 stran, pevná vazba 28×24 cm, vydalo nakladatelství Kant v roce 2019. Kniha je stále v prodeji, například na stránkách nakladatelství.
Josef Moucha měl štěstí, že na vojenském útvaru, k němuž nastoupil, fungoval oficiální fotoklub. A navíc na vojnu přišel jako "absolvent" (tedy jako vysokoškolák a ti byli povoláváni jen na rok, nikoliv na dva). "Ale i tak si užil dost nekonečné nudy, únavy, ztráty soukromí a omezení v hygieně, ponižování, stádnosti, hlouposti, absurdity vojenského režimu, snahy o vymývání mozků komunistickou ideologií, ale také drobných radostí a nových přátelství," konstatuje se v předmluvě knihy.
Snímky sklízejí obrovský ohlas
Samotného Josefa Mouchu překvapil ohromný ohlas, který jeho fotografie sklízejí více než čtvrtstoletí po svém vzniku. Staly se jeho nejúspěšnějším dílem. "Dlouhým odstupem ještě vynikl jejich význam, protože nejsou jenom fotografickým deníkem jednoho nedobrovolného vojáka, ale i zobecňujícím svědectvím o tehdejší době i o konfliktu mezi individualitou a totalitou," vysvětluje Vladimír Birgus.
