Londýn - Vědci to tušili již dávno. Chyběly pouze důkazy, které by potvrdily, že se Británie kdysi oddělila od evropského kontinentu v důsledku přírodní katastrofy obrovských rozměrů.
Ty teď podle všeho poskytl tým vedený sedimentologem Sandžívem Guptou z londýnské Imperial College. S výsledky jeho bádání seznamuje odbornou veřejnost poslední číslo časopisu Nature.
Trojrozměrné mapování dna Doverské úžiny prováděné Guptou a jeho kolegy pomocí sonarů potvrdilo, že hřbet tvořený vápencovými sedimenty, jenž kdysi spojoval Británii se zbytkem Evropy, se protrhl při obrovské povodni. Došlo k ní při tání ledovců někdy před 200.000 až 450.000 lety.
"Výzkum potvrdil existenci podmořského příkopu vedoucího po dně Lamanšského průlivu. Naleznete v něm celou sérii geomorfologických znaků typických pro erozi způsobenou mohutným vodním přívalem," citovala Guptu agentura Reuters.
Práce Guptova týmu mimo jiné vysvětluje, proč byla Británie na období nejméně sto tisíc let ušetřena nových pokusů o prehistorické osídlení. Předchůdcům neandertálce stálo v cestě moře.
Největší záplava v dějinách
Podle Gupty mohlo k částečnému narušení hřbetu dojít v důsledku zemětřesení. Obrovská masa vody nahromaděná na jeho severním okraji si ale cestu na jih našla sama. Na základě rozsahu a tvaru erozních stop nalezených na dně Lamanšského průlivu protékalo protrženým hřbetem v čase, kdy povodeň kulminovala, milion kubických metrů vody za hodinu. A to rychlostí až sto kilometrů v hodině.
"Jednalo se pravděpodobně o největší záplavu v dějinách vůbec," řekl pro časopis National Geopraphic geograf Phillip Gibbard. Záplavová vlna byla desetkrát silnější, než jakou by dnes společně vyprodukovaly všechny veletoky zeměkoule.
Zcela identické erozní stopy našli američtí vědci na severovýchodě státu Washington, kde protržení hráze glaciálního jezera Missoula způsobilo před 12.000 lety obdobné, ačkoliv nepoměrně menší záplavy.
Ledovcové jezero
O tom, že Británie byla kdysi spojena s Evropou úzkou šíjí, svědčí právě křídové útesy u britského Doveru a francouzského Calais.
Na severním okraji křídové bariéry se kdysi vytvořilo mohutné jezero živené vodou z obrovského kontinentálního ledovce. Ten se před přibližně 450.000 lety táhl od Skandinávie přes Dánsko až do severního Německa a zakrýval i část Velké Británie a Irska. Ledový příkrov zakrýval ústí Rýna i Temže.
V následném meziledovém období, kdy začal ledovec ustupovat, se v dané oblasti nahromadily obrovské masy vody, které na křídový hřbet vyvíjely nesmírný tlak.
Guptův tým odhaduje, že obří koryto, kterým se hnala ledovcová voda, se po dně Lamanšského průlivu táhlo do délky sta kilometrů a končilo až u dnešních Normanských ostrovů.
Záplava přinesla na čas i citelné ochlazení. Především ale zabránila v té době novému osídlování britských ostrovů.
První neandertálci se tak do Británie dostali až v časech dalšího zalednění, kdy již měli k dispozici náležitý oděv, aby dokázali čelit mrazu. Odhaduje se, že to bylo přibližně před 60.000 lety. Do té doby zůstaly zřejmě britské ostrovy od Evropy kompletně izolovány.
|
Čtěte také: |
