Patriarchát? To radši ženy bojovnice, tvrdí feministka

Zuzana Hronová Zuzana Hronová
3. 6. 2014 13:00
Rozhovor s Marcelou Adamusovou, feministkou a genderovou expertkou o ženské emancipaci.
Pracovní trh, politika, vrcholné manažerské posty – to vše jsou oblasti, které byly historicky budované muži a pro muže.
Pracovní trh, politika, vrcholné manažerské posty – to vše jsou oblasti, které byly historicky budované muži a pro muže. | Foto: Thinkstock

Praha - Málo žen ve vedoucích funkcích, málo žen v politice. Jde o neustále omílané téma. 

S odvážnou teorií před časem přišla britská socioložka Catherine Hakimová. Její výzkum ukázal, že většina žen si chce vzít bohatého muže, jenž je vzdělanější a vydělává více. Spíše než po vlastní kariéře prý ženy touží zůstat v domácnosti. Hakimová ve své závěrečné zprávě z roku 2011 říká: Válka za rovné příležitosti je ve Velké Británii u konce.

Co si o ženské emancipaci myslí Marcela Adamusová, feministka a genderová expertka?

"Podle mě to chce trochu nadhledu a vůle jít si skutečně za tím, co je pro nás v životě důležité. Chceš být žena v domácnosti? Proč ne. Chceš dělat kariéru? Taky dobře. Chceš od každého trochu? Fajn. Tady je ovšem potřeba poznamenat, že společnost je stále nastavena spíše na tu první variantu," říká v rozhovoru pro online deník Aktuálně.cz.

Aktuálně.cz: Je fungování společnosti podle vás nastaveno mužským způsobem? Naráží žena v jistém slova smyslu na podobné problémy jako levák ve světě nastaveném automaticky pro praváky?

Marcela Adamusová: Ano, to je velmi dobrý příměr. Pracovní trh, politika, vrcholné manažerské posty – to vše jsou oblasti, které byly historicky budované muži a pro muže a jen pomalu a těžko se v nich prosazují i ženy. Nejde o to, že by jim někdo přímo bránil, aby do těchto sfér vstupovaly, ale celý systém je nastaven tak, že do něj spíše zapadnou muži. Automaticky jsou považováni za lepší kandidáty, podvědomě se předpokládá, že mají "ostré lokty" a "tah na branku", jsou "časově flexibilní", což jsou přesně ty vlastnosti, které jsou vyžadovány a hodnoceny vysoko – jak uznáním, tak finančně.

A.cz: Přijde-li do firmy uchazečka o práci, má to tedy podle vás těžší oproti mužskému kandidátovi?

Studie ukázaly, že je-li životopis podepsán mužským jménem, je hodnocen pozitivněji, než pokud je pod ním podepsána žena. Byl dokonce zaznamenán až komický případ, kdy Australan Kim O'Grady dlouhodobě nemohl najít práci. Přestože měl bohaté pracovní zkušenosti, zaměstnavatelé ho ani nezvali k pohovoru. Po několika měsících začal důkladně rozebírat svůj životopis. Došel k tomu, že problém je v jeho jméně - "Kim" je v angličtině neutrální, ale častěji používané jako ženské, z příjmení se pohlaví poznat nedá. Do životopisu tedy doplnil "Mr" ("pan") a do několika týdnů získal místo. Ač to zní až neuvěřitelně, tento příběh se skutečně stal.

A.cz: Co říkáte na věčnou při, proč jsou ženy tak málo zastoupeny ve vedoucích funkcích, ať již v politice či firmách? Jedni říkají: "Protože je tam chlapi nepustí." Druzí: "Protože o to ani nestojí." Tak kde je pravda?

Vizitka Marcely Adamusové

Marcela Adamusová
  • Vystudovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy, magisterský titul získala na Katedře genderových studií, v diplomové práci se zaměřila na postavení žen v komunální politice.
  • Pracuje jako projektová koordinátorka, genderová expertka a lektorka ve Fóru 50 %, neziskové organizaci, která usiluje o vyvážené zastoupení žen a mužů v politice a rozhodovacích pozicích.
  • Je zástupkyní Fóra 50 % v koalici Social Watch a jednou z organizátorek českého Kongresu žen.

Jak to tak bývá, pravda bude někde uprostřed. Nízké zastoupení žen v mocenských pozicích je dáno souhrou celé řady faktorů. Kromě předsudků, o kterých jsem mluvila u první otázky, ženy stále mají méně volného času – v drtivé většině mají na starost děti i chod domácnosti. Výzkumy ukazují, že domácí prací tráví až čtyřikrát více času než muži. Není-li k dispozici školka, babička či dostatek peněz na hlídání a úklid, může žena "chtít" sebevíc, ale moc jí to nepomůže.

V politice i byznysu také často spíše než zkušenosti a kvalifikace rozhodují osobní vazby a kontakty. Nemusí jít o zlý úmysl, o to, že by muži ženám záměrně bránili. Je ale celkem logické, že muži v politickém světě i vrcholovém managementu znají zase spíše další muže a těm pak i více důvěřují. Funguje systém "já na bráchu, brácha na mě", záleží na tom, kdo s kým chodí na golf či na pivo… A na pivo a golf chodí muži častěji než ženy. Proč? Protože mají čtyřikrát více času…

A.cz: Co říkáte paradoxní situaci, kdy si emancipovaná žena udělá po letech "bojů" z manžela "hodného hocha", jenž jí ve všem pomůže a vyhoví, ale pak ji takto se projevující muž přestane lákat a uvědomí si, že by jí více přitahoval sebevědomý muž, jenž jde za svými cíli?

Rozkazující žena a poslušný muž? Další ze špatných modelů. Důležité je vzájemné porozumění.
Rozkazující žena a poslušný muž? Další ze špatných modelů. Důležité je vzájemné porozumění. | Foto: Thinkstock

Že by si taková žena asi měla lépe rozmyslet, co chce. (smích) Ne, teď vážně. Zaprvé, osobně si nemyslím, že by vztah měl být o tom snažit se někoho předělávat. Jistě, pár si musí vycházet vstříc, dělat kompromisy i ústupky, ale snažit se někoho úplně změnit? Kdo se o to snaží, stejně narazí. Takže pokud onen hypotetický manžel v hloubi duše "hodným hochem" není, stejně se to dříve nebo později projeví.

A zadruhé, vztahy se rozpadají z různých důvodů, koneckonců se rozpadá téměř 50 procent manželství. Těch příčin je celá řada, jednu ženu, jak říkáte, přestane lákat její muž, protože jí nepřipadá dostatečně sebevědomý, druhá si ale třeba najde milence, protože její muž si jde pouze za svými cíli a na ženu mu nezbývá čas… A třetí opustí manžel, který si najde milenku.

A.cz: Nemá ženská emancipace na svědomí určité zmatení či rozmlžení tradiční ženské a mužské identity? Nestávají se z žen-bojovnic tak trochu chlapi a z jejich poslušných manželů tak trochu "baby"?

Nemyslím si. Role žen a mužů i vnímání vlastní identity se mění po celou historii, určitě ne pouze v posledních desetiletích v důsledku emancipace žen. Ano, určitě působením různých vlivů dochází k určitému rozvolňování tradičního rozdělení, ale to je podle mého názoru jedině dobře.

A.cz: Proč?

Co je vlastně "tradiční identita", "tradiční role"? Používáme tyto termíny s nádechem nostalgie, s odkazem na to, že "dříve to fungovalo a teď už ne", blíže ale nespecifikujeme, co si pod tím pojmem představujeme. Velmi pochybuji, že dnešní ženy i muži by se chtěli vrátit ke skutečně tradičnímu patriarchálnímu pojetí, ve kterém žena neměla žádná práva, nesměla se vzdělávat, vlastnit majetek, neměla dokonce ani nárok na své děti nebo i na vlastní názor. Než toto "tradiční" pojetí, to raději ženy-bojovnice a poslušné manžely! (smích) Byť jsem osobně přesvědčená, že ženy a muži mají mnohem pestřejší škálu povah i životních rolí a těžko lze takto jednoduše zobecňovat.

A.cz: Ano, také mi přijde, že si společnost pro zjednodušení definovala dva stereotypní obrazy ženy: emancipovaná bojovnice za ženská práva a domácí puťka. Co s tím?

Nepodporovat tento stereotyp a naopak ukazovat, jak rozmanité jsou povahy, role, profese a osudy žen i mužů. Neříkat, že je jen jedna správná cesta, že existuje "ideální žena" či "ideální muž". Cílem emancipace vždy bylo a je získat svobodu, svobodnou možnost rozhodnout se, jak žít svůj život.

A.cz: Britská socioložka Catherine Hakimová pátrala po tom, co ženy opravdu chtějí. Podle všeho si většina chce vzít bohatého muže, jenž je vzdělanější a vydělává více než ona. Hakimová ve své závěrečné zprávě říká, že válka za rovné příležitosti je ve Velké Británii u konce. Co na tato zjištění říkáte?

Být ženou v domácnosti? Je-li to naše svobodná vůle, a ne přisouzená role, tak proč ne...
Být ženou v domácnosti? Je-li to naše svobodná vůle, a ne přisouzená role, tak proč ne... | Foto: Thinkstock

Zmiňovanou studii neznám, nicméně určitě existují ženy, které touží přesně po tom. Nevím, jestli jich je většina, o tom bych pochybovala. A dokonce si i myslím, že ani muži by se nebránili představě vzdělané bohaté manželky s vilou a bazénem. (smích) Na druhou stranu jsem přesvědčená, že většina lidí, žen i mužů, touží především po spokojeném a harmonickém vztahu, kde se oba vzájemně respektují a jsou si oporou. Peníze jsou samozřejmě důležité, nicméně nemyslím, že by to bylo to nejdůležitější.

A.cz: Také jsem slyšela názor některých, i velmi sebevědomých, žen, že je kariéra neláká a chtějí být spíše tou matkou a ochránkyní rodinného krbu, jenže to není "in". Chtějí-li si uchovat status sebevědomé a cílevědomé ženy, raději to nikde neříkají. Vylučuje se ženská emancipovanost s jakousi pudovou touhou být dobrou matkou a ochránkyní?

Tlak na nás všechny splňovat nějaký hypotetický ideál je skutečně velmi silný. Ženy by měly být krásné, vždy upravené, tolerantní, sexy, úspěšné v práci, šikovné v domácnosti, pečující matky… Muži zase sebevědomí, bohatí, úspěšní, svalnatí, vtipní… Je jasné, že těmto požadavkům odpovídá málokdo. Co tedy s tím? Podle mě to chce trochu nadhledu a vůle jít si skutečně za tím, co je pro nás v životě důležité. Chceš být žena v domácnosti? Proč ne. Chceš dělat kariéru? Taky dobře. Chceš od každého trochu? Fajn. Tady je ovšem potřeba poznamenat, že společnost je stále nastavena spíše na tu první variantu. Oklikou se vracíme k vaší první otázce – pokud žena chce dělat kariéru a nevzdá se přitom zcela rodiny, je její situace velmi komplikovaná, pracovní trh nepočítá s rodiči.

A.cz:  Dr. Hakimová rovněž tvrdí, že rovné rozdělení péče o děti, domácnosti a zaměstnání je populární jen u vysoce vzdělaných elitních párů, většina párů však chce něco jiného.

Je otázka, jestli se dá říci, že jiné než "elitní" páry o rozdělení povinností v domácnosti a v práci zájem nemají. Možná jen nemají možnosti – ekonomické, sociální – si role rozdělit jinak než tradičně. A na druhou stranu zcela jistě existují i vzdělané páry, kterým tradiční rozdělení rolí vyhovuje.

A.cz: Souhlasíte s tím, že rovné příležitosti žen jsou především o možnosti svobodné volby kudy vést svůj život? Tedy klidně i být ženou v domácnosti, ale mít tu možnost začít dělat kariéru, bude-li se ženě chtít?

Ano, jak jsem zmínila již několikrát – rovné příležitosti jsou právě o možnosti volby. O možnosti zvolit si svůj životní styl bez ohledu na to, zda jsem ženou, či mužem, ale podle toho, co opravdu chci, kam mě "srdce táhne".

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Nejméně 20 mrtvých si vyžádala série výbuchů na vojenské základně

Nejméně 20 mrtvých si vyžádala série výbuchů na vojenské základně u města Bata v Rovníkové Guineji. Další stovky lidí byly podle médií zraněny.

Zdroj: ČTK
Další zprávy