Návrhem na vltavském nábřeží byl v roce 1865 pověřen architekt Josef Zítek. Měl těžký úkol vzhledem ke stísněné nepravidelné parcele. Základní kámen byl položen v roce 1868. Jak je známo, stavba byla financována z veřejné sbírky, na kterou přispěl panovník i řada šlechtických rodů. Dodnes tento počin připomíná nápis Národ sobě v hledišti divadla.
Podívejte se také na díl věnovaný Sovovým mlýnům:
Národní divadlo bylo otevřeno v roce 1881, vzápětí však vyhořelo. Stavbu provázelo od samého začátku mnoho sporů, hádek a osobních útoků, které se po požáru ještě vyostřily. Sbor Národního divadla odmítl projekt obnovy zpracovaný Josefem Zítkem a ten po hlasech, které mu přičítaly odpovědnost za požár i odjezd na svatební cestu do ciziny, na místo architekta Národního divadla rezignoval. Zařekl se, že do znovuotevřeného divadla už nikdy nevstoupí.
Úkolu budovu opravit a dokončit se ujal jeho kolega Josef Schulz, který také stavbu doplnil na jižním konci o tzv. Schulzův dům. Definitivního otevření se Národní divadlo dočkalo až o dva roky později.
Budova ve stylu italské renesance svou honosností dominuje vltavskému nábřeží. Dominantní je především její střecha ve stylu baziliky ve Vicenze. Interiér divadla je velmi komorní, leckdy až stísněný. Nejedná se tedy o honosné prostory, jako tomu bylo u jiných evropských divadelních scén té doby. Prostor je bohatě zdobený, objevují se zde plastiky významných osobností spojených s Národním divadlem, včetně těch, kteří se podíleli na výzdobě divadla. Mezi nimi byl například Bohuslav Schnirch, Antonín Wagner, Josef Václav Myslbek, Julius Mařák, Mikoláš Aleš, František Ženíšek, Vojtěch Hynais, Josef Tulka či Václav Brožík.
Národní divadlo mělo také svou královskou lóži, dnes už prezidentskou, která má samostatný vstup a součástí jsou i předvstupní salónky zdobené malbami významných českých umělců. Dalšími zajímavými prostory jsou i hlavní foyer či střešní terasa.
Budova byla několikrát opravována, poslední velká rekonstrukce proběhla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let pod vedením architektů Zdeňka Vávry, Pavla Kupky a Vladimíra Gleicha.
V sousedství Národního divadla byla v roce 1936 postavena tzv. doplňková budova ve funkcionalistickém stylu dle návrhu architekta Vladimíra Wallenfelse, propojená s historickou scénou krytým mostem. Ta byla později nahrazena novými provozními budovami architekta Pavla Kupky a také komorní Novou scénou navrženou architektem Karlem Pragerem v brutalistním stylu.
Národní divadlo je nejvýznamnější architektonickou realizací druhé poloviny 19. století v Praze.
