Otevřená dílna, kde se iniciativa Make More schází, sídlí v pražských Holešovicích. Středobodem několika hlučných dílen jsou desítky malých 3D tiskáren, které jsou schopné sériově pracovat všechny najednou. "Malé jsou proto, že kdyby u velkého tisku, který probíhá celé hodiny, nastala chyba, musí se to tisknout celé znovu," vysvětluje Ondřej Kašpárek, jeden z představitelů hnutí.
V prostoru jsou k dispozici také CNC stroje a lasery, ale i manuální koutek, v němž si mohou tradičnější kutilové stlouct třeba poličku a zapůjčit si k tomu nářadí. Idea makerů, moderních kutilů, je taková, že do dílny může přijít pracovat v podstatě každý. Tvůrčí laboratoř funguje na principu členských příspěvků a v případě potřeby je možné odkoupit výrobní materiál z přilehlých skladů.
Maker kultura
- Maker kultura je technologickým rozšířením kultury kutilství
- Protíná se s kulturou hackerskou, makeři se zaměřují na tvorbu nových produktů a zařízení nebo modifikaci již existujících
- Obrací se ke sdílení, komunitě a interakci tváří v tvář
- Předpokládá se, že vychází ze zkušenosti mileniálů, kterým již rodiče nutně nepředávali know-how v oblasti rukodělných prací
"Chodí sem třeba lidé, kteří vyrábějí své produkty a je pro ně jednodušší stroje sdílet, než je nakupovat," říká Kašpárek s tím, že dílnu nenavštěvují jen nadšenci, ale i podnikatelé, kteří provozují vlastní byznys nebo teprve vymýšlejí svůj produkt. Výjimkou nejsou ani umělci. Například architekti stroje využívají k tisku modelů, protože je to mnohem rychlejší než ruční modelace. "Šperkaři jsou zase schopni si na 3D tiskárně vytisknout model, který využijí ke zhotovení formy, a v té pak odlévají drahý kov," vysvětluje Kašpárek.
Makeři se neschovávají v kůlně a dbají na ekologii
Za kolébku makerů jsou obecně považovány Spojené státy. Důležitá je komunita, sdílení vlastního know-how i téma ekologie a udržitelnosti. "Maker je inovátor, vynálezce, moderní kutil, který se nebojí své projekty ukázat veřejnosti, nemá je v garáži nebo v šuplíku, ale chce se o ně podělit," přibližuje komunitu Vojtěch Kolařík, další stoupenec hnutí.
Makeři sdílejí své nápady s ostatními, proto se často vzdávají autorství. Je to alternativa konzumního chápání výroby a patentování produktů. "To je rozdíl od českého kutila, který nesdílí, najde si v Zahrádkáři návod, má své dovednosti, postaví si to a je spokojený," říká Kašpárek. Oba nadšenci přiznávají, že novodobý druh tvorby vyžaduje potlačení vlastního ega. To však podle nich člověk nasytí pocitem, že je součástí něčeho většího.
Podle Kolaříka je maker charakteristický tím, že tvoří z určitého nedostatku, a to nejen materiálního. "Může to být finanční nedostupnost součástek nebo dílů, které si můžete jednoduše vyrobit na 3D tiskárně, nebo ekologická stopa a to, že moderní kutil nechce zatěžovat planetu tím, že si nechá poslat součástky z druhého konce světa. Tím se liší od socialistického kutilství, které vycházelo z tržního nedostatku. Dnes je nabídka naopak velká a kultura makerů se snaží o ještě silnější přizpůsobení produktu jednotlivci."
Ve světě digitálního kutilství je důležitým tématem udržitelnost. Podle Kašpárka to vychází ze samé podstaty hnutí, které akcentuje sdílení a obrat ke komunitě. "Logicky z toho pak vyplývají témata udržitelnosti, recyklace, vynalézavosti," vysvětluje. Kromě recyklace jako takové se často experimentuje s udržitelnějšími materiály, například biologického původu. "Třeba umělé kůže, které narostou z houby, nebo izolační materiály z hub či podhoubí místo polystyrenu," uvádí Kolařík příklady.
Může se zdát, že maker hnutí je na rozdíl od klasického kutilství pro řadu lidí nedostupné kvůli technologické bariéře. Dvojice však tvrdí, že jde jen o přesvědčení. "Je to, jako když chcete vytisknout dokument. Buď musíte ovládat Word, nebo existuje Malování, kam si to namalujete nebo text vložíte. Tyto úrovně jsou i ve 3D malování," nabízí Kašpárek přirovnání s tím, že pro 3D tisk existují i velmi jednoduché programy.
Americká inspirace
Za normálních okolností pořádají Ondřej Kašpárek a Vojtěch Kolařík festival Maker Faire, kde mohou lidé sdílet nápady a inovace bez ohledu na to, zda navštěvují otevřené dílny, či nikoliv. Účast není nijak omezená, ani pokud jde o věk. Organizátoři potvrzují, že na festivalech se často setkají lidé, které dělí několik dekád, a zabývají se podobnými věcmi. Mnohdy se prý také stírá bariéra mezi návštěvníkem a vystavujícím, kteří spolu mohou sdílet své nápady.
Značka Maker Faire je licencovaný název ze Spojených států, dvojice tvrdí, že se tím komunita lépe prezentuje jako celosvětové hnutí. A funguje to i jako motivace pro domácí makery, aby vystavovali v zahraničí. Původní americký Maker Faire se poprvé uskutečnil před 15 lety a tamní hnutí vzešlo částečně z prostředí webových fór, kde mohli makeři sdílet své zkušenosti.
Kašpárek i Kolařík aplikují svou životní filozofii i v běžném životě. "Dělal jsem si kuchyňskou linku na chatě z materiálu, ze kterého se to moc nedělá a připadal mi levnější a hezčí, a to z překližek, které jsou lacinější než masivní dřevo," popisuje Kašpárek. "Dával jsem jich víc na sebe, takže jsou to vysoké kusy polic. Kdybych si to nechal udělat firmou, stálo by to strašně moc," vysvětluje. "Naše makerství se odehrává hlavně v kuchyni," smějí se oba nadšenci.
