Celý den pršelo a cestou do Kouřimi jsem měl pořád pocit, že v Muzeu lidových staveb budu sám, maximálně tak s maškarami masopustního průvodu, pokud ovšem špatné počasí neodradí i je. Kdo by v takové slotě šel dobrovolně ven, že?
Příjezd na parkoviště mi ukázal, že se tak trochu pletu (rozuměj jsem úplně mimo). Bylo plno. Přišla se podívat spousta lidí. A bylo na co. Jak se později ukázalo, kromě perfektně připraveného průvodu maškar jsem se měl stát jednou z neplánovaných atrakcí atrakcí i já.
To, že mi jedna z krojovaných dívek pomazala tváře sazemi, bylo docela fajn, patřilo to k atmosféře. Dopadla tak i většina dalších návštěvníků a novinářů. Troška špíny a legace nevadí, že? Jenže…
Tváře umouněné, ale Popelka to není
K fotografování patří, že musíte občas běhat. Jde průvod, fotíte. Přejde kolem a vy vystartujejte, předběhnete ho a zase můžete fotit. Můj hvězdný masopustní okamžik přišel během sprintu kolem rychty z Bradlecké Lhoty. Země byla rozmáčená deštěm, všude mazlavé blátíčko.
Svist, svět se lehce zhoupne, instinktivně držím foťáky. Plesk. A už jsem se válím u plotu v bahně. Přímo před první maškarou masopustního průvodu, což je pestorbarevný strakáč vesele švihající bičem.
Maškarádové (jak si sami říkají) se velmi způsobně snažili neřehtat se na celé kolo. To já bych na jejich místě asi nedokázal. K černě umouněným tvářím jsem tedy přidal ještě pěkně hnědé fleky od bahna na koleně a lokti. Myslím, že bych se klidně mohl zapojit do průvodu jako taková moderní figurka. Třeba vedle čisťounkých kominíků bych se určitě dobře vyjímal.
Svátek, který se udržel z pohanských dob
Když už jsme u toho průvodu a obecně u masopustu, lidé si ho nenechali vzít od dávných předkřesťanských dob. Samozřejmě se během časů měnil, ale vychází z pohanských svátků, které souvisely s koncem zimy a příchodem jara. Odtud se také odvozují nejstarší masky, ke kterým patří medvěd a kobyla. Zvláště medvěd býval božským zvířetem, symbolem plodivé síly a každoročního probuzení světa po zimě.
Mimochodem, národopisné články vyprávějí o tom, že maškary medvědů měly povinnost zatančit si v každém stavení s hospodyní a dospívajícími dívkami (právě kvůli plodnosti). V některých oblastech se prý medvědi, neznajíce dnešní hyperkorektnost, dokonce vrhali na ženy a snažili se je povalit do sněhu. Symboliku tohoto počínání asi není třeba podrobně vysvětlovat.
Období plné vesnických svateb
S plodností byly masopusty spojeny i jinak - bylo to tradičně období, kdy se na vesnicích odehrávalo nejvíce svateb v roce. Mluvíme tady o několika týdnech mezi Třemi králi a Popeleční středou.
Celá ta doba, během které si lidé povyrazili mezi dvěma církevním půsty, byla tak trochu odvázaná. Končila masopusní nedělí, pondělkem a úterkem. Právě v úterý se odehrávaly rozpustilé průvody maškar. Obcházely celou vesnici, hrála muzika, při návštěvách se zpívalo i tancovalo.
Veselí v průvodu se stupňovalo úměrně tomu, kolik maškary obešly domů. Dobrým zvykem totiž bylo pohostit je pálenkou. Maškarádi dostávali kromě skleničky něčeho ostřejšího k zakousnutí také koblihy, pečivo nebo maso.
V půlnoci na Popeleční středu legrace skočila. Začínalo postní období před nejvýznamnějším křesťanským svátkem roku, tedy Velikonocemi.
Poučení o svatbách v chaloupce s truhlami
Už jsem mířil zpátky k autu, ale rozhodl jsem se ještě nakouknout do jedné z chalup. V místnosti byl stůl a malované truhly a skříně. "Dívky je většinou dostávaly jako svatební dary," začal vyprávět pracovník skanzenu.
Holky to tehdy neměly jednoduché. "Všimněte si vzoru na dveřích skříně. Vidíte řezané květiny ve váze," poslouchám výklad. "To mělo nevěstám připomínat, že jejich krása je pomíjivá, stejně jako u těch řezaných květin." No, nevím, jak by se takový pesimistický vzkaz líbil v den svatby dnešním nevěstám.
Svatba a svatební noc se odehrála u nevěsty, pak si ji ženich přivedl domů. "Nejprve ji tam provedl - ukázal jí stůl, plotnu, chlév, stáje a nakonec postel," pokračuje výklad. Tím bylo tak nějak určeno, čím se bude řídit její následující život.
Chvíli jsem pak přemýšlel, jestli bych raději žil v době pohanské Velké bohyně v matriarchátu, v tvrdě křesťanském patriarchátu, nebo v dnešní době pomatené cancel culture. Ale k žádnému závěru jsem zatím nedospěl… A co vy?
