Z pečovatelky roku se stala posluchačka životních příběhů, hráčka žolíků i průvodkyně na konci cesty. Lenka Rodějová se k péči o druhé dostala srdcem – a dnes mění životy těch, které by jinak pohltila samota. A právě díky nim se změnil i její svět. Jaké příběhy jí utkvěly v paměti? Co ji nejvíc dojímá a trápí? A proč do této práce, která se stala jejím posláním, musela dozrát?
Když se Johana v roce 2020 vrátila z Erasmu, stála před jedním ze zásadních studentských dilemat — kde a za kolik bydlet. Johana nechtěla jen byt, chtěla smysluplné místo k životu. Inspirována zahraničím, hledala v Praze mezigenerační projekt, kde studenti pomáhají seniorům - a za to bydlí levněji. A tak nakonec tři roky žila mezi důchodci, přímo v domech s pečovatelskou péčí.
Paní Marii nikdo nevyháněl, jen nechtěla čekat, až ji život dožene. Roky žila v bytě své dcery, která trvale pobývá v zahraničí, měla zajištěnou pomoc a zvládala, co bylo třeba. I přesto cítila, že čím dál víc věcí zůstává mimo její dosah. Proto začala mapovat možnosti - nechtěla skončit někde, kde je prostě jen volno, ale vybrat si domov. A to není snadné. Což poznala třeba rodina pana Karla.
