V úterní odpoledne se na lukostřelnici sjíždí přibližně 20 lukostřelců, od desetiletých dětí po dospělé ve středním věku. Jak s nadsázkou Roman Vagenknecht říká, jezdí sem pravidelně věkové kategorie od devíti do devadesáti devíti let. Jedni vytahují vlastní výbavu, jiní si od Romana půjčují tréninkové luky.
"Historicky byly samozřejmě jen dřevěné, postupem času, když se z lukostřelby stala sportovní disciplína, se začaly využívat jiné materiály, například dural či karbon," vysvětluje instruktor. Podobně jsou na tom šípy, i ty prošly vývojem od dřevěných po duralové či karbonové. Na lukostřelnici RT Archery v Litohlavech se většinou využívají karbonové šípy různých délek pro konkrétní sílu a délku nátahu střelce.
Areál lukostřelnice je rozlehlý a množství aktivit přímo vybízí k pohybu. Žádný z lukostřelců, ani těch nejmladších, si ale nedovolí nekontrolovaně pobíhat kolem. Disciplína a bezpečnost jsou při tréninku lukostřelby zvláště důležité a Roman Vagenknecht na to spolu s dalšími trenéry berou zřetel. Střelci stojí v rozestupech v jedné řadě, a když vyprázdní svůj toulec, vždy se rozhlédnou kolem a vyčkají, až jejich parťáci vystřelí poslední šíp. Teprve pak jdou všichni společně šípy vytahat z terčů a posbírat ze země.
O výkon tady nejde
Začátečníkům trenéři každou chvíli opakují, jak mají stát a luk držet, ti starší, kteří za sebou už mají několik semestrů lukostřelby, mají volnější režim, a tak například střílejí na 3D terče v podobě divokých zvířat nebo na kutálející se polimixové kotouče.
Klub, který zastřešuje Lukostřelecký oddíl Žebrák, nabízí kromě zmíněné střelby na 3D terče i mířenou lukostřelbu na různé vzdáleností a terénní lukostřelbu na okruhu v lese. "Nestřílíme na výkon, ale hlavně pro radost. Některé děti však mají takové ambice, že se už po několika semestrech tady na střelnici dokonce postavily na bedny vítězů v celonárodním mistrovství," vyzdvihuje Roman.
Sám kdysi vyzkoušel množství sportů, od cyklistiky a turistiky po kanoistiku a jachting. Když ale poprvé před svými třiceti lety vyzkoušel lukostřelbu, věděl, že má vyhráno, a několikrát týdně se jezdí z práce v oblasti IT postavit na místo mezi ostatní lukostřelce.
Nejsilnější luk
Síla nátahu každého luku se tradičně uvádí v librách, přičemž jedna se rovná 0,454 kilogramů. Mladí a začínající střelci využívají přibližně 12librové luky, dospělí a pokročilejší začínají na 18 až 20 librách. Nejsilnější luk na střelnici má podle Romana přes 30 liber. Soutěžní vzdálenosti jsou pro luky určené podle kategorii a disciplín od 5 metrů, což je terénní lukostřelba, po 70 metrů, kdy už jde o olympijskou terčovou lukostřelbu
Výběr správného vybavení je podle Romana Vagenknechta naprosto individuální. "Když jde o dítě, to samozřejmě neroste s lukem, a proto by si muselo kupovat stále nové vybavení. Proto doporučujeme koupit reflexní luk, který se dá postupně upgradovat - vyměnit obě ramena, pokud už budou nedostatečná, a původní je možné vyměnit či prodat ostatním účastníkům kurzu."
Proto je nejlepším řešením přijít za trenérem lukostřelby osobně a po vyzkoušení si nechat poradit, který luk by byl nejvhodnější. "Záleží na zkušenostech a umu střelce, na jaké úrovni chce dotyčný střílet a také i na stavbě těla. Obvykle doporučujeme počítat s částkou minimálně pěti tisíc korun na základní vybavení, které může kromě luku a šípů zahrnovat i toulec spolu s chráničem předloktí a prstů. Lukostřelba však není ani tak o svalech jako spíše o stabilním postoji, soustředění a hlavně technice," vysvětluje Roman.
Žádný cloud, jen mraky nad hlavou
Lukostřelba kromě radosti ze střelby přináší ještě další benefity, člověk unavený výdobytky civilizace si při ní báječně vyčistí hlavu. "Je to nehlučný sport, je zapotřebí se soustředit, myslet jen na terč před námi. A kolem nás je navíc jen příroda. Jako člověku z IT se mi líbí, že k tomu není zapotřebí žádný displej a není nutné cokoli zapojovat do cloudu. Lukostřelba je pro každého," směje se.
Když si autor článku zkouší, jak se střílí z 18librového luku, Romanovy instrukce jsou jasné: bokem k terči, chodidla v šíři ramen, podsadit boky, založit šíp do zakládky, levá ruka je napnutá a loket vytočený mimo osu tětivy, rameno posadit co nejníže. Pravá ruka tahá tětivu třemi prsty, lokty jsou ideálně ve výši ramen. Jakmile se tětiva dotýká nosu a hrana ruky lícní kosti, je čas uvolnit prsty, nechat z nich tětivu sklouznout a umožnit šípu, aby si našel svou cestu k terči. První se zabodl rovnou do středu. "Dobrá práce," chválí Roman. Štěstí začátečníka ale nevydrželo na dlouho, ostatní letí téměř mimo terč. I Legolas a Robin Hood se ale museli nějak učit. Tak třeba příště.
