Úbytek vody v krajině a neschopnost ji v půdě zadržet je jedním z nejdiskutovanějších ekologických témat současnosti. "Hlavní příčinu nedokáže nikdo přesně určit. Je to celá řada věcí, které lidstvo na planetě Zemi mění, od kácení obrovských ploch pralesů, přes znečišťování oceánů, až po systematické vysoušení pevnin," říká Lubor Křížek s tím, že jen v Česku se od padesátých let minulého století odvodnilo kolem milionu hektarů mokřadů. Když zjistil, že hladina vody v jeho studni rovněž dramaticky klesá, problém se rozhodl vzít do vlastních rukou.

Tématem ekologie a úbytku vody v krajině se Lubor křížek zabývá už léta - první jezírko na potoce začal budovat už jako pětiletý kluk. A ačkoliv informace o tvorbě tůní a mezí, které vodu v půdě pomáhají zadržet, získává z odborných publikací takřka celý život, stále prý nechápe všechny souvislosti a neustále se učí a žasne nad tím, jak velkou schopnost regenerace příroda má. 

Změnit se podle něj musí kompletně hospodaření v zemědělství, lesnictví i ve městech. Vše je dávno vymyšlené, stačí "jen" začít fyzicky realizovat. "Uvědomuji si, že se i já svou spotřebou na této nepříznivé situaci podílím. Právě proto jsem se rozhodl přidat ruku k dílu a alespoň z části kompenzovat svou uhlíkovou stopu," vysvětluje.

"Nemůžeme si myslet, že když si někde něco přečteme, hned všemu porozumíme. Můžeme studovat dostupné materiály z různých zdrojů, ale největším učitelem je ve finále stejně příroda sama," pokračuje s tím, že pokud chce člověk k zadržení vody v krajině přispět, musí neustále venku v terénu pozorovat, jak se voda chová ve vzduchu, na povrchu i pod ním. "Pak se nějakému pochopení můžeme částečně přiblížit."

Rozsáhlý a propracovaný systém tůní a mezí úspěšně realizoval už na dvou místech České republiky. "Dokážu tak v krajině zadržet velké množství vody především při jarním tání sněhu a při přívalových deštích, které jsou kvůli změně klimatu čím dál častější." I když se může zdát, že jsou srážky časté a intenzivní, kvůli rozsáhlým zastavěným plochám a "mrtvé" půdě udusaných lánů polí však veškerá voda odtéká pryč a do půdy se nedokáže dostatečně vsáknout.

Nesedět se založenýma rukama

Pozitivní efekt svých projektů Lubor Křížek pozoruje především díky zlepšení lokálního mikroklimatu a především zvýšení biodiverzity - na místech, kde vodní díla buduje, přibývají nové druhy živočichů i rostlin. "Vnímám i zvýšení hladiny spodních vod. Rád bych tak inspiroval další lidi, kterým příroda a osud planety není lhostejný, aby neseděli se založenýma rukama a pustili se do svých projektů."

K šíření svých myšlenek používá především sílu sociálních sítí, občasné návštěvy a besedy ve školách a uspořádal také výstavu ledovců zaměřenou na osvětu týkající se stavu naší krajiny. Hlavně díky těmto aktivitám mu problematika vody v krajině zasahuje do života víc a víc. Kromě toho se však stále ještě stíhá věnovat druhové ochraně v ornitologii a arboristice.

"Lidem, kteří o téma vody v krajině mají zájem, bych rád vzkázal, ať vsadí na svůj zdravý rozum, přestanou věřit politice, začnou se v tomto tématu vzdělávat a nebojí se vzít věci do vlastních rukou. A když už stojíte na konkrétním místě, dejte si čas a více pozorujte, než začnete!" doporučuje Lubor Křížek a dodává, že současný stav je tristní a určitě směřujeme k daleko větším ztrátám, než jsme ochotni si nyní připustit. Avšak v menších počtech lidský druh podle něj určitě přežije.