"Štětce jsme si sami vyráběli z koňských žíní," vypráví jeden z mistrů v dokumentárním filmu v muzeu keramiky ve čtvrti Triana o tom, jak si v první polovině 20. století osvojoval řemeslo, které má ve čtvrtém největším městě Španělska ohromující tradici. Návštěvníci mohou v muzeu, na které se nestojí fronty jako v částech Sevilly, obdivovat tradiční techniky výroby, starobylé pece a ukázky nádherných keramických vzorů. Vstupné je navíc jen něco málo přes dvě eura.
Historie sevillské keramiky se úzce prolíná s dějinami španělského města. Sahá totiž až do dob starověkých Římanů, kteří oblast obývali. Skutečný rozkvět keramického umění ale v Seville nastal v 8. století poté, co ji dobyli Maurové. Arabské umění obohatilo řemeslo o nové technologie a estetiku - včetně glazování a složitých geometrických a přírodních vzorů.
Vlivem islámské kultury se pak Sevilla stala jedním z hlavních center pro výrobu azulejos - tradičních keramických dlaždic, které dodnes zdobí místní budovy, náměstí, kostely i zahrady. Maurští mistři přinesli techniku zvanou "cuerda seca", která na dlaždicích umožnila vytvářet vícebarevné vzory pomocí oddělených glazur.
Po znovudobytí Sevilly křesťanskými vojsky v roce 1248 se keramická výroba přizpůsobila novým estetickým požadavkům. Ve 14. a 15. století došlo ke spojení maurských a evropských stylů, což dalo vzniknout unikátní formě renesanční keramiky. Tento mix kultur je dodnes patrný v dekorativním stylu sevillských dlaždic.
Triana, srdce keramického umění
V období 16. a 17. století, známém jako "zlatý věk" Sevilly, se keramika stala významným exportním artiklem. Dílny v sevillské čtvrti Triana, která se nachází na západním břehu řeky Guadalquivir, hrály klíčovou roli v produkci azulejos a dalších keramických výrobků. Vyvážely se do celého Španělska i do Latinské Ameriky. Triana byla historicky domovem hrnčířů a keramických mistrů, kteří zde využívali kvalitní jíl z okolí řeky Guadalquivir.
Keramika je i dnes významnou součástí sevillské kultury. Tradiční azulejos se používají při obnově historických památek i při zdobení moderních budov. Turisté si mohou koupit ručně malované dlaždice, vázy, talíře a další keramické výrobky jako suvenýry, které nesou dědictví staleté tradice. Keramické řemeslo je v Seville vidět na Plaza de España, což je jedna z nejvýznamnějších a nejkrásnějších památek ve městě i v celé Andalusii.
Práce na stavbě a náměstí skončily v roce 1928. Před budovou je malý kanál, přes který vedou čtyři zdobené mosty symbolizující stará španělská království - Kastilie, León, Aragón a Navarra. Náměstí se díky těmto vodním prvkům někdy přezdívá "Benátky Sevilly". Plaza de España je jednou z klíčových zastávek mnoha turistů. Na rozdíl od jiných památek se sem neplatí vstup a nestojí úmorné fronty.
"Věk objevů"
Jednou z hlavních ikon Sevilly je také obří katedrála. Na vstup do ní už si ale zájemci počkají. Katedrála Panny Marie stojí na místě původní mešity, z níž zbyl jenom minaret zvaný Giralda, ve středověku přebudovaný na zvonici. Katedrála je jednou z největších na světě. Během plánování stavby údajně jeden z členů kapituly pronesl: "Budeme mít kostel tak velký a takového druhu, že ti, kdo ho uvidí postavený, si budou myslet, že jsme se zbláznili."
Pro svou mimořádnou kulturní hodnotu získala katedrála v roce 1987 místo na seznamu památek světového dědictví UNESCO. V královské kapli našla místo posledního odpočinku řada členů kastilské královské rodiny. Také se v ní nachází hrobka Kryštofa Kolumba, který je se Sevillou spjatý podobně jako výše zmíněná keramika.
Kolumbus totiž na svou slavnou mořeplavbu vyplul právě z místního přístavu. Když se v roce 1992 slavilo 500. výročí objevení Ameriky, konala se v Seville jako součást oslav Světová výstava EXPO, jejímž hlavním tématem byl "Věk objevů". Plavbu slavného objevitele si tehdy připomínal celý svět, a Sevilla tak mimo jiné dostala od Moskvy památník s názvem Zrození nového člověka, lidově známý jako "Kolumbovo vejce".
Obří socha, představující Kryštofa Kolumba částečně obaleného skořápkou podobnou vejci, se nachází v parku San Jerónimo u řeky Guadalquivir. Místo je vzdálené davům, a tak ho mají šanci objevit třeba ti, kteří si půjčí kolo a objedou řeku, která protíná centrum města a nelze ji při prozkoumávání Sevilly minout. Stejně jako keramiku, Kolumbův odkaz nebo flamenco.
