"Ze začátku jsem považovala za selhání, že si chlapa neumím najít. Celý život jsem byla ve vztazích a ve 34 letech najednou přišlo osamění. Myslela jsem si, že to potrvá maximálně měsíc, ale zaseklo se to a já se propadla do smutku, frustrace a sebeobviňování, že je se mnou něco špatně," popisuje Elen, která je dnes bez partnera právě pět let. "Po dvou letech jakési vycukanosti jsem se naučila si samotu a single život užívat," dodává pohodlně usazená v křesle v místnosti, kde masíruje své klienty.
První dva roky měla za to, že se jedná o dočasný stav, který musí každou chvíli skončit. "Pořád jsem se připravovala na nový vztah a rodinu. Například jsem si říkala, že nemůžu jít studovat, protože pak na nového muže nebudu mít čas," směje se Elen. "Na to mi jedna kamarádka řekla, že možná třeba ve škole bych se mohla s někým seznámit. Tehdy mi došlo, že se na svou situaci musím dívat jinak," popisuje žena, která si i bez partnera stále plánovala život podle někoho jiného.
"Podle rodičů, sestry, přátel… neustále jsem hledala kompromisy. Najednou mi ale došlo, že mám svobodu, po které jsem celý život toužila," vyzdvihuje Elen, která ve stejném období "osaměla" také po pracovní stránce. Odešla z technologického byznysu a začala pracovat jako konzultantka v oblasti duševního zdraví. Postupem času se stala spolumajitelkou poradenské firmy, kde působí jako průvodkyně složitými životními křižovatkami.
"I nové podnikání jsem budovala s ohledem na vyšší míru nezávislosti, kterou určitě budu potřebovat, až budu mít jednou rodinu," usmívá se Elen při vzpomínce na bláhové uvažování. "Ale pak mi konečně došlo, že je to celé jako čekání na Godota a že musím svůj přístup otočit. Začít ze své samoty těžit, užívat si ji, dát jí patřičnou úctu a pozornost a nechtít z ní pořád jen uniknout," říká.
Chtěla jsem vztah jako mají rodiče
Postupně si v single životě našla harmonii, efektivitu a stabilitu. To jsou podle ní věci, na nichž by měl člověk pracovat nehledě na to, jestli je zrovna single nebo nikoliv. "Když odezní bouřlivý vášnivý začátek vztahu, učíte se spolu žít tak, abyste byli každý sám, ale zároveň spolu," vysvětluje žena, která do svých čtyřiatřiceti let měla několik delších i kratších vztahů. A byla také vdaná.
"Vdávala jsem se mladá, v šestadvaceti, protože jsem chtěla podvědomě zkopírovat model mých rodičů. Ti jsou takový snový pár a jsou spolu 45 let," říká. Odlišné povahy a problémy, které s manželem nedokázali komunikovat, však nakonec vedly k rozpadu vztahu. "Řešili jsme žárlivost, peníze, sexuální život. Dnes mám pocit, že nic z toho nebylo tak dramatické, abychom se museli rozvádět, ale tehdy jsme si s problémy nedokázali poradit," reflektuje Elen.
Na otázku, co se podle ní od jejích čtyřiatřiceti let změnilo a proč od té doby nemá stálého partnera, má hned několik odpovědí. Jedním z důvodů je podle ní závislost na alkoholu, o které promluvila v podcastu Aktuálně.cz Na plech. "Určitě to bylo dané hlubokou transformací, když jsem ve 33 letech přestala pít. Pět let jsem byla závislá, do té doby jsem měla na závislost náběh. Musela jsem tak znovu vystavět svou identitu. Byla jsem křehká a nepouštěla si k tělu lidi, s nimiž jsem se necítila dobře a bezpečně," uvažuje.
Kořeny své závislosti vysvětluje ve třetím díle podcastu. Zjednodušeně by se dalo říct, že si alkoholem kompenzovala velký životní tlak a frustraci z neschopnosti začít dělat to, co by ji opravdu naplňovalo. K závislosti přispěla také její celoživotní touha poznávat věci až na dřeň, a prostředí proalkoholicky orientovaného východního Slovenska, kde vyrůstala.
Další ze svých hypotéz pak vysvětluje na Gaussově křivce. "Čím jsme starší, tím jsme úzkoprofilovější, specifičtější a více lidí je zadaných, proto je těžší si někoho najít," říká.
"Když na sobě začnete pracovat, utišíte duševní bolest, pochopíte a přijmete, kým doopravdy jste, máte pak výrazně menší potřebu validovat svou hodnotu vztahem či pozorností jiného člověka. Mnohem lépe si teď vystačím sama. V mladším věku jsem toužila po vztahu i proto, že mě druhý utvrzoval v tom, jak jsem skvělá," reflektuje zpětně Elen.
Svou energii dává do tvorby a podnikání
Teze, že nemá vztah, protože má na muže příliš vysoké nároky, Elen opět rozesměje. "Není to tak jednoduché. Když se mě takovým názorem snaží někdo rozhodit, odpovídám, že možná nároky mám, ale také toho dost nabízím. Být s někým v partnerství je jako mít společnou firmu. Oba do ní musí investovat, jinak vztah není dlouhodobě udržitelný," míní. Její okolí plně respektuje, že je single. A pokud ne, Elen má na uštěpačné komentáře a nevyžádané rady značnou imunitu. Podobně se v průběhu času vyrovnala i s tím, že je a nejspíš už zůstane bezdětná.
"Lidé kolem mě často popisují rodičovství jako ten nejkrásnější pocit na světě. Když mi pak někdo řekne, že nevím, o co přicházím a že mi ve stáří bude smutno, souhlasím s ním. Moje emoční reakce už však není tak silná," přiznává Elen, která po rodině vždy toužila.
"Zároveň jsem si uvědomila, že pokud mě taková slova bolí, je to něco, na čem bych měla pracovat" míní. "Uvědomění, že dítě už nejspíš mít nebudu, jsem si musela odtruchlit. Od té doby je mi líp a začínám v bezdětném životě nacházet velké bohatství," říká. "Lidé neradi řeší svůj život a svoje problémy. I proto se radši pitvají v těch cizích," dodá ještě Elen, podle které je dobré mít na nemístné poznámky okolí připravenou důmyslnou odpověď.
V reakci na nevyžádané komentáře proto odpovídá, že v historii vždy existovalo určité procento bezdětných žen, které byly inspirativními vědkyněmi, intelektuálkami nebo tetami. "Bezdětnost vám dává úplně jinou energetickou a časovou dispozici, kterou matky a babičky nemají," vyzdvihuje. Za důležité považuje i uvědomění, že jediná role ženy v 21. století skutečně nemusí být pouze matka a babička. "Bezdětné ženy navíc můžou okolí poskytnout i jiný pohled na věc. Zároveň prožívají život, po kterém některé matky zoufale prahnou, ale kvůli dětem jej zkrátka nemají 20 let k dispozici," míní Elen, která svou energii a čas dává do tvorby a podnikání.
"Je to stejný princip. Něco se skrze vás rodí, vzniká, dáváte danému projektu každodenní péči," říká Elen. "Masáž i terapeutické workshopy, na kterých se podílím, jsou o starostlivosti, něze, mateřské energii. Kdybych měla dvě malé děti, tak nemasíruju. Neměla bych na to čas ani náladu. Pochybuju, že bych byla ve svém povolání tak dobrá a mělo by v mém životě tak hluboký význam," dodává rozhodně.
Sex mi ze začátku chyběl
Ačkoliv je Elen pět let bez delšího partnerského vztahu, říká, že je otevřená novým příležitostem a rozhodně není zapšklá. "Potřebuju nicméně, aby mě daný člověk nadchl. Už nejdu na rande, jen abych šla na rande. Navíc po prvním setkání většinou odtuším, jestli to má smysl," říká. Během posledních pěti let absolvovala několik pokusů začít vztah, ale nedopadlo to - buď z její, nebo z druhé strany.
"Po takovém pokusu potřebuju chvíli na vzpamatování se, nemůžu jít hned do něčeho dalšího. Navíc nedokážu každý týden dokola vyprávět svůj příběh," krčí rameny Elen, která se otevřeně nebojí mluvit ani o sexu a autoerotice. "První tři roky jsem byla bez sexu úplně, ale naučila jsem se s fyzickou deprivací pracovat. Pomáhá mi souběžně několik přístupů," říká.
"Na prvním místě je určitě vědomý dotek. Nemusí být erotický, ale spočívá v přikládání rukou na místa, do kterých vložíte svou stoprocentní pozornost. Jedná se o určitý způsob meditace, kdy se dostanete do hlubokého kontaktu sama se sebou a s něčím vyšším, všehomírem, vesmírem, nebo jak to chceme nazvat," vysvětluje Elen.
"Zároveň mi přijde dobré nepoužívat autoerotiku jen jako ventil, ale zkusit sexuální energii přetavit do něčeho jiného - tvorby, práce nebo třeba sportu. Někdy potřebuju právě jen vědomý dotek, protože mi chybí něha, klid a spočinutí v objetí. Jindy si naopak chci zaběhat, napsat báseň nebo jít na oběd s hezkým mužem," popisuje. "V jiný okamžik zase toužím po pravdivém, upřímném dialogu s blízkou osobou. Ten mi dokáže nahradit potřebu intimity, která sice není fyzická, ale má hlubokou duševní úroveň," vysvětluje.
Elen přiznává, že pro ni byla absence sexu zpočátku složitá. "Na sexualitě jsem do určité míry zakládala svou identitu a sebevědomí. Věděla jsem, že jsem dobrá milenka. Také jsem si musela zvyknout, že už nemám status partnerky zajímavého muže. Musela jsem se naučit chodit do společnosti sama a sžít se se skutečností, že jsem dostatečně dobrá, i když vedle sebe zrovna nikoho nemám. Stejně tak jsem si musela se společnicemi ve firmě i jinými ženami, které cítily ohrožení, vysvětlit, že jim nechci jejich partnery odlákat," říká.
Dnes v single životě spatřuje několik výhod. První je ultimátní svoboda v rozhodování. "Nemusela jsem s nikým řešit, že chci rozjet vlastní podnikání a stát se ve společnosti spoluvlastnicí a investorkou," popisuje. Velmi pozitivně také hodnotí, že si "dala s chlapy alespoň na chvíli pokoj".
"Od školky jsem se v kuse do někoho zamilovávala, buď jsem se snažila k někomu nebo od někoho dostat. Samota může být velmi ozdravná. Já jsem díky ní objevila svou nepopiratelnou hodnotu. I když se prostřednictvím druhých validujeme celý život, je obrovský rozdíl, jestli to děláme z 20 nebo 80 procent. Když jsem byla mladší, znamenalo pro mě popření mé hodnoty někým důležitým nebo blízkým skoro smrt. Dneska se snažím si z podobného popření něco odnést, ale už to není zdaleka tak horké jako kdysi," uzavírá s úsměvem.
