Byt v Molochově Dominik nejdřív využíval jako architektonický ateliér, až po nějaké době ho společně s přítelkyní Laurou zrekonstruovali na bydlení. "V té době jsme už ale věděli, že půjdeme do Berlína, takže jsme úpravy koncipovali tak, aby byt mohl sloužit jako sdílený prostor pro celou naši rodinu. Dřív tu bydlela sestra, nyní se o něj střídavě dělíme s rodiči," vysvětluje šestatřicetiletý architekt.
Podle Dominika využívá byt v Praze zrovna ten, kdo potřebuje strávit čas ve městě. "Nemáme žádný rozpis nebo kalendář, když se tu potkáme, není to problém. Byt je navržený jako flexibilní prostor, který může pojmout až šest lidí naráz," vysvětluje udržitelné využití bytu, který je měsíčně vyjde na pět tisíc korun.
Domy, byty, lidi
Vyprávění je součástí knihy Domy, byty, lidi, jejíž autory jsou kurátor CAMPu Eugen Liška a fotograf Vojtěch Veškrna. Nová publikace z nakladatelství Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy se na krizi bydlení dívá skrz příběhy několika lidí, ukazuje jejich způsob života a popisuje cestu k zakotvení ve městě. Křest knihy bude už 13. prosince v Centru architektury a městského plánování.
Na 3+1 čeká ve frontě sto lidí
Nízké náklady mají ve starém funkcionalistickém bytě i proto, že Laura s Dominikem většinu času žijí a pracují v Berlíně, kde je jejich život nákladnější. "V Berlíně je to obecně dost složité - na každý třípokojový byt standardní velikosti čeká ve frontě sto lidí. Víc dostupné jsou velké byty, protože jsou natolik drahé, že si je může dovolit málokdo. My právě v takovém bytě bydlíme, ale jenom díky tomu, že jej sdílíme s rodinou mé sestry," vysvětluje Laura, která je původem z Ludwigsburgu na jihu Německa.
Prostor o ploše přes dvě stě metrů čtverečních obývají s párem a celkem čtyřmi dětmi. "Jejich dvě děti jsou podobného věku jako naše, takže je nás tam osm. Máme soukromé pokoje, ale kuchyň, koupelnu a další prostory společné," vysvětluje. Výhoda bytu v Berlíně je ta, že je ve zrekonstruované historické budově bývalého pivovaru a má přístup do zelené zahrady: "Na druhou stranu, když přijedeme do Prahy, užíváme si tu víc stylové městské bydlení. Líbí se mi výhled na město, který odtud máme."
Rekonstrukci bytu v Molochově se snažili vést tak, aby vzdali poctu funkcionalismu. "Všechno původní, co jen šlo, jsme se snažili zachovat a nové jsme navrhovali tak, aby to s tím původním bylo v harmonii. Dům je památkově chráněný a technicky je, myslím, v docela dobrém stavu. Nedávno proběhly velké rekonstrukce fasád, díky čemuž tu máme i původní dřevěné rolety," popisuje Dominik s tím, že jejich blok je rozdělený do čtrnácti vchodů, z nichž každou část spravuje jiné SVJ:
"Pak je tu ještě družstvo, které se stará o nebytové obchodní prostory v přízemí. Přímo v našem domě žádní potomci původních obyvatel nebydlí, ale myslím si, že tu ještě jsou děti lidí, co sem přišli v padesátých letech. Mám radost z toho, že jsme si tehdy mohli dovolit vložit tolik času a péče do rekonstrukce bytu."
Podle Laury je v Molochově několik dalších obdobně pokorně zrekonstruovaných bytů: "Ale osobně jsem měla možnost navštívit pouze ty, kde se to příliš nepovedlo. Jejich majitelé bohužel neviděli v historii vůbec žádnou hodnotu. Všechno původní vyházeli, úplně ignorovali atmosféru místa. Výsledkem byly byty, které mohly být kdekoliv jinde. Ale náš byt by nikde jinde být nemohl, ten prostě patří sem."
