Když bylo Maxovi Radovanicovi 18 let, jeho váha ho omezovala natolik, že měl problém vstát z postele. "Musel jsem se houpat tam a zpět, abych se vůbec postavil," vzpomíná. "Lidé se mě často ptají, co jsem jedl, že jsem dosáhl 195 kil," říká Max. "Odpověď? Hodně. A rozhodně ne zdravě."
Max, kterému je nyní 22 let, si nebere servítky, když popisuje svůj tehdejší jídelníček. Každý den začínal na pumpě dvěma snídaňovými burrity plněnými šunkou, klobásou, slaninou, bramborami, vejci a sýrovou směsí. K tomu si dal dvě plechovky energeťáku a dva sladké tyčinky s malinovou příchutí.
A to byla jen snídaně. Na oběd zamířil do McDonalda, kde si dopřál kalorickou hostinu: Čtyři dvojité hamburgery, čtyři kuřecí hamburgery s pikantní příchutí a tolik omáček, kolik mohl sníst.
Večeře nebyla o nic lepší, dvě balení burrito, plnotučný dresink plus jahodový milkshake. "Tak jsem jedl každý den."
Zlomový bod
Když Max dosáhl své nejvyšší váhy, uvědomil si, že už takhle dál žít nechce. "Při 195 kilogramech jsem se sotva hýbal. Ujít jedinou míli mi připadalo jako nepřekonatelná výzva," říká.
Rozhodl se, že musí zhubnout, jinak zůstane uvězněný v těle, které nenávidí. "Začal jsem přemýšlet o způsobech, jak se znovu začít hýbat - i kdyby jen trochu. Byla tu malá stezka poblíž mého domu a mým cílem bylo dojít na její konec a zpět, aniž bych musel zavolat mámě, aby mě vyzvedla."
První pokus byl brutální. "Nohy mě bolely, klouby mě pálily a sotva jsem popadal dech, ale nevzdal jsem to. Druhý den jsem to zopakoval. Po třech měsících začala být procházka ještě o něco snazší, tak jsem vzdálenost zdvojnásobil."
Změna jídelníčku
Vedle pohybu se Max začal soustředit i na svou stravu. "Zpočátku jsem byl posedlý sledováním kalorií a makroživin. Nevynechal jsem ani den během čtyř let. Myslel jsem si, že každý by měl sledovat každou kalorii a každý gram bílkovin."
Později si však uvědomil, že mu tato metoda spíše škodí. "Občas jsem propadl přejídání, když jsem překročil limit, a jídlo pro mě bylo zdrojem úzkosti. Tak jsem s tím přestal ze dne na den. Přestal jsem se starat o množství jídla a zaměřil jsem na nezpracované potraviny." V jeho jídelníčku se tak objevilo jídlo bez umělých aditiv, konzervantů, barviv a jiných chemických látek.
Maxovi trvalo čtyři roky, než zhubl přes 91 kg. Nyní sdílí svůj příběh jako inspiraci pro ostatní, kteří čelí podobným výzvám. "Není to o dokonalosti, ale o tom začít třeba jen malými krůčky," uzavírá.
