Obojživelné auto narazilo na cenu i náročnou údržbu

Německý inženýr Hans Trippel strávil více než 15 let snahou o zkonstruování vozidla, které by mohlo jezdit po souši i plavat ve vodě. Ostatně vývoji obojživelných vozidel se věnoval už za druhé světové války. V roce 1961 pak na newyorském autosalonu představil Amphicar Model 770.

Aby auto zvládlo jízdu po silnici i na vodě, využil Trippel motor z britského Triumphu Herald s výkonem 43 koní. Amphicar se vyráběl v západním Německu pod společností Quandt Group a mezi lety 1961 a 1968 z výrobní linky vyjelo celkem 3878 vozů. 

Trippel při vývoji vozidla řešil mnoho technických výzev, třeba těsnění, které muselo chránit mechanické části při plavbě ve vodě. Navíc do designu přidal i kormidlo. Jenže navzdory počátečnímu nadšení veřejnosti a inovativnímu designu narazil Trippel na problém s prodejem. Cena Amphicaru se pohybovala mezi 2800 a 3300 dolary, což bylo pro většinu zákazníků příliš. Lidé za podobnou částku mohli koupit rychlejší a luxusnější automobily a Amphicar se nedokázal masově rozšířit. Navíc kromě vysoké ceny se majitelé potýkali s náročnou údržbou - po pěti hodinách ve vodě bylo nutné důkladně promazat 13 různých bodů - kvůli čemuž museli i odmontovat zadní sedadlo. Dnes se ale na Amphicar vzpomíná coby na symbol odvážné vize a sběratelé po něm prahnou.