Závěrečný díl třísvazkového vydání vlastní i přijaté korespondence Boženy Němcové představuje dopisy mezi spisovatelkou a jejími dětmi, dopisy s Josefem Němcem, její sestrou a s Václavem Čeňkem Bendlem z let 1857 a 1858. Knihu vydává Nakladatelství Lidové noviny a dnes ji autoři představili v Národním muzeu. Vzhledem k tomu, že autorka používala korespondenci k reflektování každodenních událostí, vznikl tak souvislý dokumentární obraz autorčina života v příslušném období.
Korespondenci Boženy Němcové, která začala být známá až v době kolem první světové války, dnes odborníci považují za samostatně stojící dílo Němcové. Podle editorky tří svazků korespondence a odbornice na českou literaturu 19. století Jaroslavy Janáčkové jsou Němcové dopisy jakousi kronikou rodiny té doby, kde matka už od jisté chvíle nerodí děti. Němcová byla od narození svého čtvrtého dítěte nemocná, pravděpodobně trpěla nějakou gynekologickou chorobou, v jejímž důsledku předčasně zemřela.
Otec rodiny měl těžkou službu, později byl politicky perzekvován a byl velmi odlišné povahy než spisovatelka. Němcová prožívala triumf s Babičkou, a jemu se lidé na ulici vyhýbali. Rodina Němcových byla složitá a měla složitý život, o čemž svědčí korespondence. Podstatnější svědectví o české rodině v polovině 19. století nemáme, říká Janáčková.
Němcovou si česká veřejnost v poslední době hodně připomínala. Loni uplynulo 150 let od prvního vydání Babičky, konala se konference o jejím životě a díle. Letos v červnu měl také českou premiéru film německé režisérky Dagmar Knöpfelové o posledních okamžicích života Němcové natočený právě jen podle jejích deníků z doby, kdy již byla velmi nemocná.
První ze tří svazků kritického vydání korespondence vyšel před třemi lety a zahrnoval v důsledně chronologickém uspořádání bez ohledu na jednotlivé pisatele dopisy z období 1844 až 1852.
Druhý svazek vyšel v roce 2004 a obsahoval dopisy z let 1853 až 1856, ze spisovatelčiny nejproduktivnější doby, kdy vydala Babičku, Pohorskou vesnici, Divou Báru, Čtyry doby, V zámku a v podzámčí. Byla to ale také doba stupňované politické perzekuce vůči ní, jejím literárním přátelům i manželovi: z třetí cesty na Slovensko spěchala Božena Němcová do Prahy k umírajícímu synovi, zatímco Josef Němec musel zůstat v Uhrách.
