Ondřej Vetchý hraje reportérské eso Karla Berana, zahraničního zpravodaje Českého rozhlasu v jakési fiktivní, převážně muslimské zemi zvané Kambur. Jenže Výjimečný stav od počátku působí tak, že fiktivní je i Praha, kde se odehrává většina děje - od chvíle, kdy Beran začne žárlit na svou kolegyni a partnerku, protože na internetu ji vidí na pár fotkách ve společnosti jiného muže.
Co udělá vyhlášený reportér - držitel ceny Zlatý mikrofon - v den, kdy jsou v Kamburu volby a jeho přítomnost na místě je enormně žádaná? Pochopitelně vyrazí zpět do Prahy, kde partnerku v podání Tatiany Dykové spolu s domnělým svůdníkem drží v "domácím vězení" svého bytu. Odsud začne za pomoci hrnců, kufrů a spotřebičů všeho druhu vysílat falešné zpravodajství z Kamburu, kde kromě voleb začala také revoluce.
Ty velmi patetické věty, pokoušející se parodovat žurnalistiku za řinčení hrnců a bublání vody, kupodivu uhranou všechny od posluchačů po vedení rozhlasu a následně takřka celý svět. Pokud bychom chtěli zkusit pochopit, kde jsme se to právě ocitli, v jakém světě je tato kolektivní halucinace možná, asi nejbližší analogii z domácí kinematografie skýtá vesnice Zdeňka Trošky.
Stejně jako se Troška mylně domnívá, že točí milé venkovské filmy, a přitom své realitě extrémně vzdálené světy zabydluje jen nepřejícnými, zlými, pudově jednajícími jedinci a karikaturami lidských bytostí, i Jan Hřebejk se scenáristou Milanem Tesařem se vzdálili od jakékoli myslitelné skutečnosti tak daleko, že je tam už nelze následovat. Asi se domnívají, že natočili satiru. Jenže ta by musela obsahovat větší než malé množství skutečnosti, aby fungovala.
Ve Výjimečném stavu se vyskytují pouze postavy, na které se nejenže nejde jakkoli napojit, především všechny působí jako ze špatného vtipu.
Začíná to samozřejmě Ondřejem Vetchým. Nejlépe hraje hrdiny mrzkého charakteru a malého rozhledu, tehdy je skvělý, třeba v seriálu Okresní přebor. Jakmile má hrát lidi, kteří jsou v něčem opravdu dobří, přestává to obvykle být uvěřitelné.
Tentokrát se situace komplikuje, neboť jeho postava Karel Beran asi má být úplný nýmand. Jen se naštěstí pro něj vyskytuje v jakési zemi omylem připomínající Česko, kde podobní babralové mohou být hvězdami Českého rozhlasu.
V této zemi se dále pohybují jedinci jako Bořek Slezáček v roli šéfa zpravodajství. Ten mluví sedmi světovými jazyky, umí citovat věhlasné arabské básníky, ale jednak je cynik, kterému jde o čísla, a pak také stejný hlupák jako ostatní, protože neodhalí, že celá Beranova reportážní odysea od plotny je blamáž.
Dále se tu z nějakého blíže nespecifikovaného důvodu - tedy vlastně je to soused, to musí stačit - objevuje Jaroslav Plesl, asi aby se tvůrci vedle rozhlasáků vysmáli také učitelům. Tento kantor je paranoidní blázen, který si mimo jiné snaží podomácku vyřezat z břicha domnělý čip.
Jinak se v tom filmu hodně křičí, mlátí hrnci, Vetchý hledá, kde jsou hranice jeho obličejového herectví, než vybuchne jako papiňák. A pak se tu občas uráží Arabové, protože jeden z nich - původem z Kamburu - náhodou pracuje v pražské redakci Českého rozhlasu.
Z oficiálních materiálů lze vyčíst, že to měla být satira o dezinformacích. Z filmu samotného to bohužel poznat nejde. Spíše vypadá, jako by ho natočili podobní lidé, o jakých vypráví. A jejich cílem bylo se posmívat světu kolem sebe. A také rozdmýchávat nízké pudy.
Příběh se nejprve dočkal uvedení v pražském Divadle Na Fidlovačce, odtud asi pramení část nevhodně přepálené stylizace ve stylu "když se hodně křičí, je to hodně sranda". Už těžko to ale může ospravedlnit fakt, že film co do vkusu opravdu působí spíše jako z produkce Zdeňka Trošky než Jana Hřebejka. A z hlediska soudnosti dokonce tak, jako by ho natočili ti, jimž se dnes módně a nepříliš šťastně říká dezoláti.
Výjimečný stav je mnohem horší úkaz než většina českých mainstreamových "romantických" komedií. Jejich tvůrci obvykle mají nulové ambice říci cokoli o stavu světa a pouze náhodně párují různé postavy.
Hřebejk s Tesařem ale bohužel pod burácením kuchyňského haraburdí zkoušejí publiku cosi sdělit. Ta zpráva má zhruba stejnou hodnotu jako řetězové e-maily.
Výjimečný stav ukazuje svět coby bizarní, zlotřilé místo, kde můžete být klidně nemorální zrůda a vlastně se nic moc nestane. Svět, který je lepší sabotovat, než se na jeho chodu podílet.
Dobrá komedie obvykle chce humorem člověka pošťouchnout, aby si poposedl a zamyslel se. Satira má být ostrá a kritická, ale opět s cílem provádět jakousi společenskou diagnózu. Výjimečný stav nic nepojmenovává. Ve svém odtržení od čehokoli skutečného přináší spíše paralýzu.
Film
Výjimečný stav
Režie: Jan Hřebejk
Falcon, v kinech od 17. října.
