Oficiální název její benefice, která má dnes premiéru, je Tři životy.
Život herecký, disidentský a život návratů. Těmito tématy zarámovali režisér Ivan Rajmont a dramaturg Jan Hančil hereččin osud. "Snad se nám podařilo zachytit i část českých dějin," doufá režisér.
V inscenaci, která na jeviště vstupuje s blížícími se osmdesátými narozeninami Vlasty Chramostové, krom hlavní hrdinky vystoupí Kateřina Holánová a David Prachař.
Tři životy jsou složené z divadelních vzpomínek, připomenou se některé role a dojde i na Cyrana z Bergeraku, kterého Chramostová chtěla tolik hrát, ale z pochopitelných důvodů takovou možnost nikdy nedostala. Velký prostor dostanou dramatické zvraty, kterých herečka byla svědkem nebo přímo protagonistkou.
Vlasta Chramostová poznala rychlé pády stejně jako nečekané návraty: z komunistky a spolupracovnice StB se stala disidentkou a chartistkou, z hvězdy první brněnské scény a následně Divadla Na Vinohradech s nejlepšími rolemi herečkou bytového divadla pro omezené publikum. Z celebrity personou non grata.
Chramostová svým příběhem jde proti všem alibistickým tvrzením, že herci musí hrát, co se jim řekne bez ohledu na dobu, protože je to jejich profese.
"Jsem herec a šašek a ty měli i králové," obhajoval se před lety Vladimír Brabec jako major Zeman. Chramostová ukázala, že největší hercovo umění je dostát zodpovědnosti sama k sobě.
Vzala na sebe odstrčení v herecky nejlepších letech a pugéty na jevišti i obdiv na ulici vyměnila za občansky statečné postoje. Během normalizace nesměla skoro nic, a tak v pronásledovaném bytovém divadle hrála Shakespeara nebo recitovala Seiferta.
Zasloužené rehabilitace se Chramostové dostalo po listopadu 1989, z filmů připomeňme Je třeba zabít Sekala nebo televizní PF77, od roku 1992 znovu hraje v Národním divadle. Teď končí.
"Můj věk už není námětem pro komedii, ale pro tryznu snad taky ne," říká herečka, "je věcí inteligence umět odejít a teď vím, že musím skončit... i když se mi vůbec nechce."
Pražské Národní divadlo se loučí s nepřehlédnutelnou heroinou, pro níž je herectví stavem bytí a patos jeho přirozenou součástí - ovšem ne za každou cenu.
