reklama
 
 

Úpadek a pád anarchistů dle Ouředníka

1. 5. 2006
Recenze - Příhodná chvíle, 1855, rozsahem spíše novela než román, vychází patrně náhodou ve stejné době jako druhé vydání Ouředníkovy bezesporu nejslavnější knihy.
Doporučujeme

Zatímco Europeana byla mozaikovitým panoramatem celého 20. století, Příhodná chvíle se obrací ke konkrétnímu historickému fenoménu - zakládání tzv. svobodných osad v 19. století na území Jižní Ameriky.

Ouředník si obskurně působící komuny nevymyslel, Latinská Amerika byla skutečně cílem vizionářů a sociálních experimentátorů, kteří se snažili uvést ve skutek klíčící teorie anarchismu a komunismu; jakkoli před vystoupením Bakunina, neřkuli před Marxovým Kapitálem, nesly tyto pojmy poněkud jiný význam.

Kniha sestává z několika samostatných textů. Prvním z nich je dopis italského anarchisty, zakladatele jedné takové komuny, své dávné milence. Je datován rokem 1902, skoro šedesát let po krachu projektu.

Zklamaný vizionář předkládá své ztracené lásce úvahy o limitech lidské svobody a o místu člověka ve společnosti a ve světě; líčí, co ho dovedlo k pokusu uskutečnění snu o beztřídní, svobodné a mírumilovné společnosti alespoň na malém kousku země - jako historičtí zakladatelé osad odmítá násilí a revoluci jako nástroj společenské změny.

Vypráví, jak přijel do Brazílie, jen aby spatřil vylidněné trosky osady a získal deníky jednoho z osadníků. Ty tvoří další část knihy: zachycují plavbu pestrého společenství, budoucí osady Fratermitas, do Brazílie a počátky (ne)fungování komuny.

Od nalodění se totiž ukazuje, že celý projekt je papírově půvabná představa; bratrství a svornost berou za své už jen z nacionálních a jazykových důvodů (až dojemně působící Němci, které ostatní berou jako osadníky druhé kategorie, nemluvě o záhadných Slovanech).

Jednoho dne se lidé obejdou beze všech slov a budou spolu rozprávět toliko pohledem svých očí, sní duchovní otec Fraternitas, zatímco osadníci si zostra vyříkávají, že "komunismus znamená lásku, ale ne takovou, jakou si představují Italové a anarchisté".

Hašteření a handrkování, sporům o moc a také o ženské, neboť k sociálním ideálům svobodných osad patří volná láska, se osadníci pilně věnují po celou cestu. Ony zbrkle a nadšeně odmítané instituce a konvence se vrací ve zkarikované podobě a osadníci se čím dál víc utápějí ve schůzování a přijímání absurdních usnesení a stanov, kterými se nikdo neřídí...

Čtyři různé, postupně se zkracující záznamy z jediného dne, 15. října 1855, pak vyprávění uzavírají. Smutný konec Společnosti pro nový život je zřejmý, i když se nedočkáme dramatického vyvrcholení či rozuzlení; čtyři verze zakončení jen zesilují znepokojivý, pesimistický dojem.

Vyústění Ouředníkova příběhu však přináší vlastně docela banální konstatování; naše svoboda je sama v sobě limitována; snaha vytvořit umělou dokonalou a svobodnou společnost odhozením konvencí a norem nevede k harmonické "fraternitas", ale k ne-lidskému chaosu.

"Svět je holé šílenství. Člověk se rodí v okovech. Do světa zášti a zla. V chladu - hledá si cestu za hnitím. Málokdo touží stát se zabijákem, ale málokdo odmítne zabíjet. Bez konce táhne zlo dějinami. Vozy po zablácených pěšinách," končí své poselství první z fiktivních vypravěčů. Co dodat?

Ouředník provedl drobnopis jedné slepé uličky v dějinách evropské civilizace. Bravurně, s podmanivým ponorem do "ducha doby",  s laskavou i nelaskavou ironií (zejména v itineráři "lodi bláznů") a se všemi jazykovými finesami.

Kdyby byla Příhodná chvíle, 1855 osamoceným výtvorem, působilo by jeho experimentální psaní jako živá voda. Ale v kontextu románu Rok čtyřiadvacet a hlavně European, postavených na stylisticky experimentálním  pohledu na velké experimenty sociální, nutně vyvstává otázka, zda zatím poslední Ouředníkův text přináší něco nového.

Patrik Ouředník: Příhodná chvíle, 1855, 138 stran, Torst, Praha 2006

autor: Gabriel Míčko

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama
    reklama