Recenze - Tomáš Zmeškal ve své prvotině očividně využil zpětného dopadu filmu na moderní literaturu. Střih, detail, sekvence jsou největšími devizami jeho ceněné knihy. Román Milostný dopis klínovým písmem napsal v překotném živelném tempu a jedním dechem ho lze i přečíst.
A to navzdory tomu, že příběh líčí takřka padesátiletou historii této země od konce druhé světové války až po sametovou revoluci. Jak se to dvaačtyřicetiletému debutantovi - nicméně literárně zkušenému - podařilo?
Asi proto, že je suverénním vypravěčem s pozoruhodným citem pro situaci. Příběh, jehož páteří je dlouholeté manželství Květy a Josefa Černých, tvaruje se svérázným, a o to působivějším experimentováním s časem - ne nepodobným i moderní britské postkoloniální próze.
Jednotlivé fáze vztahu předkládá nechronologicky, vypráví skokem, vrší situaci na situaci, často odbočuje k mikropříběhům dalších postav, které jsou více či méně spjaty s osudem hlavních aktérů. Proto dojem filmového střihu, proto je čtenář stále držen v napětí, aniž se ovšem ztrácí. Na hrátky s časem stačí autorovi deset figur.
Nese to s sebou nespornou výhodu: na bezmála 350 stranách je prostor i čas oněch několika postav rozebrán po všech stránkách. Jednání, vnitřní pochody, reakce, paměť. Zmeškal se navíc ukázal jako velmi důvěryhodný pozorovatel. S mimořádnou autenticitou popisuje pocity dcery, budoucí maminky, mladého cizince i zralého muže, zlomeného komunistickým lágrem a ještě mnohem víc palčivou zradou své ženy.
Trefný, výstižný popis je Zmeškalovou zásadní stylotvornou složkou. V několika větách načrtne obraz, psychické rozpoložení, zdánlivě bezvýznamným detailem zesílí emocionální napětí dané scény. Takovou roli hraje například kapesník při návratu z komunistického vězení, když se muž poprvé setká s desetiletou dcerkou, kterou viděl naposledy coby několikaměsíční ratolest.
Třebaže se v knize vyskytují historická fakta, prvky sci-fi i humor leckdy hraničící s groteskou - jako policisté přivolaní do bytu podivného cukráře, nejvíc ze všeho je to román povahy psychologické. Hutnou atmosféru prozařuje všudypřítomné, podivuhodné ratio.
Ať autor popisuje předsvatební přípravy, bestiální mučení oběti nebo působivé vize pacienta psychiatrické léčebny, ať píše tu v er formě, tu v ich formě (dopisy), vždycky jde o poutavý a sofistikovaný výklad událostí a dějů, za kterým se bezděčně objevuje osobnost autora knihy - středoškolského učitele. Přitom si od svých hrdinů udržel potřebnou distanci, neangažuje se ani nemoralizuje; to ponechává na čtenářově úsudku.
Rozhovor ČT24 s Tomášem Zmeškalem najdete ZDE
Je to snad poprvé, kdy spisovatel s tak nenucenou grácií mapuje novodobou historii naší země; všechnu tu bestialitu totalitního režimu, všechno to rozporuplné jednání a chování lidí ve státě pozbyvšího sebeúctu i čest, všechnu tu absurditu postsametové situace, kdy se z národa stala jakási neoddělitelná směs viníků a obětí, v níž neradno určovat, kdo je kdo.
Zmeškalův román lze bez rozpaků prohlásit za debut velmi zdařilý. S výjimkou zbytečně výřečného dialogu o (už tolikrát citovaném) smyslu víry či nevíry v Boha v současném světě, který mezi sebou vedou postarší doktor a mladý cizinec, je celá kniha prostoupena zvláštní, snově uhrančivou atmosféru.
Tragický osud rovných či bezelstně naivních lidí, tuto ukotvenou skutečnost a přímou konfrontaci s nezničitelnými mechanismy Zla, zcela pohlcují vize o nesmrtelnosti a vzkazu z daleké budoucnosti, týkajícího se pražského orloje.
Právě mnohovýznamové odbočky plné mýtů a symbolů ještě umocňují magii času, s níž autor umně pracuje. Z ní koneckonců čerpá i leitmotiv díla - krása a skryté významy klínového písma pradávných Chetitů.
Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem. 348 stran, doporučená cena 299 korun. Vydal Torst, Praha 2008. Psáno z dotisku 1. vydání.
