Teď přišla na český trh Vasiljevova samostatná kniha Temná hlídka, jež celý cyklus - Noční hlídka, Denní hlídka a Šerá hlídka - doplňuje. Slovo navazuje není na místě, protože není úplně jasná chronologie.
Většina postav klíčových v předchozí trilogii se tu buď neobjeví vůbec, nebo jen jako statisté v příběhu nových hrdinů. A naopak minimálně jedna domněle mrtvá postava je vzkříšena ze svého literárního hrobu.
Ve světě obou autorů se mezi lidmi objevují Jiní čarodějové, vlkodlaci, vědmy, upíři a další bytosti schopné manipulovat s magií. Ve chvíli iniciace se každý Jiný zařadí mezi "světlé" nebo "temné" - mezi síly dobra a zla, které spolu odpradávna vedou "nesmiřitelný boj".
V posledních staletích je sice mezi nimi nastolena vratká rovnováha, udržovaná jednak hlídkami světlých, které kontrolují temné a vice versa, jednak téměř všemocnou inkvizicí. To ovšem znamená, že boj mezi armádami světla a tmy se často omezuje na byrokratické obstrukce, podávání stížností a zákulisní manipulace.
V Temné hlídce se Vasiljev soustřeďuje na temné z kyjevské Denní hlídky, jejího velitele Lika a bojůvku, kterou shromáždil, aby eliminoval sektu "divokých temných", kteří nejsou registrováni.
Infobox
Své podlé skutky a temné rituály provádějí bez příslušných úředních povolení (Konrád Lorenz by zaplesal nad takovým příkladem autodomestikace). Původně přímočarý příběh se ovšem trochu zkomplikuje a pochopitelně se ukáže, že vše není tak jednoduché, jak to na začátku vypadalo.
Při hodnocení Temné hlídky se pochopitelně nedá vyhnout srovnání s Lukjaněnkovou triologií. Oproti němu se Vasiljev nezaobírá řešením existenciálních otázek dobra a zla ani morálními dilematy hrdinů, ale žene děj dopředu.
Příběh je sice soustředěn na "temné", ale ti se v podstatě chovají jako libovolná skupina dobrodruhů: jsou pohoršeni chováním svých "nelegálně zlých" kolegů a příslušnost ke zlé straně omezují na sarkastické poznámky na adresu "světlých".
Trochu zarážející je, že není zcela jasné, co a koho vlastně autor považuje za klíčové pro děj: na prvních padesáti stranách, kde hrdinové jen popíjejí a hodují, je dopodrobna rozepsán místopis kyjevských hospůdek a restaurací (a příliš se to nezmění ani po zbytek knihy). Ale vztah, o kterém se až v půlce čtenář dozví, že to je "Ta Osudová Láska", je tu téměř zcela zamlčen.
Podobně "Ta Klíčová Postava" se objeví třicet stran před koncem knihy jako deux ex machina a vzápětí je smetena do propadliště dějin dost nedůstojným způsobem, což trochu zbagatelizuje pointu.
Celá kniha působí o dost civilněji než Lukjaněnkova triologie, přesto se dobře čte. I když není převratným dílem světové fantastiky, čtenáře hlídkové série jistě pobaví. Přinejmenším jim ukrátí čekání na Lukjaněnkovu novou knihu Poslední hlídka.
Vladimír Vasiljev: Temná hlídka. Přeložil Libor Dvořák. Vydala nakladatelství Argo a Ttriton, Praha 2006. 304 strany, nákladem neuveden, doporučená cena 268 korun.
