Spektakulární smršť ubíjí hru i diváky

Jana Budařová
16. 4. 2006 17:00
Recenze - Druhý ročník projektu Československé jaro v Divadle Na zábradlí se prozatím nese ve znamení dekorativních scénických obrazů.
Etty Hillesum
Etty Hillesum | Foto: Divadlo Na zábradlí

První premiéra byla v polovině března. Lenka Lagronová napsala hru na motivy knihy Přervaný život zachycující osud holandské Židovky Etty Hillesum. Deníkové záznamy z let 1941 až 1942 jsou nejen válečným svědectvím, ale i pozoruhodnou cestou mladé dívky za nalezením víry a vnitřní svobody.

To vše v zajetí prozaických situací. Etty volí mezi dvěma muži, rozhoduje se pro potrat, bojuje se svými pochybnostmi a city. Její místy až nepříjemně zdůrazňované mesiášství vyústí v radikální čin, kdy namísto emigrace dobrovolně zvolí cestu do koncentračního tábora.

Z tvrdé a nejednoznačné Etty však v dramatickém přepisu zbyly jen útržky a náznaky, jež bez znalosti předlohy stěží dávají smysl. Symbolický boj s nefungujícím plnícím perem střídají výkřiky o "kousku pevné země" a neschopnosti naučit se plavat. Pominuto je i zásadní rozpolcení mezi dvěma muži; zůstal jen nejasně formulovaný vztah k Julovi.

Literární námět se ještě dál rozpadl v inscenačním pojetí. Režisér Jan Nebeský soustředil pozornost na židovské pejzy, budování groteskně krutých scén (dlouze rozehraný Ettin potrat) a komických skečů Doktora, jenž se kvůli tloušťce musí na jeviště procpat mezi kulisami.

Etty Hillesum
Etty Hillesum | Foto: Divadlo Na zábradlí

Z Etty se stala spíš emocionálně vypjatá osůbka zmítaná poryvy citů a postrádající vážnost; její poselství vyznívá do prázdna. Vnějškovou charakterizací je i onen Ettin boj s plnicím perem, které několikrát vztekle odhazuje, ale obličej i ruce jí jako nesmyvatelné stigma potřísní inkoust, který Etty dál "roznáší" a upatlává jím vše kolem sebe.

Lucie Trmíková se snaží vykreslit Ettin vnitřní boj, zůstává však v zajetí efektně budovaných scén a stylizace. Do té režisér zavádí i Magdalenu Sidonovou v groteskně pokroucené stylizaci "té, která se snaží přežít", ale i Aloise Švehlíka coby rezignovaného Ettina milence Jula a Miroslava Mejzlíka v roli obludně tlustého Doktora.

Jestliže projekt Československého jara má být smrští dramatických novinek, pak dosavadní průběh působí spíše jako smršť spektakulárních obrazů ubíjejících hru, herce i diváky.

Pokračování recenze ZDE

 

Právě se děje

Další zprávy