Rozhovor - Už je to sice šest let, co opustila kapelu bratří Godfreyových, přídomku ex-Morcheeba se už Skye Edwards asi nikdy nezbaví. I přesto, že po debutu Mind How You Go z roku 2006 sjezdila celou Evropu, a pak se ještě pustila do spolupráce s Marcem Collinem z Nouvelle Vague na coververzích hollywoodských písní.
Ale jak sama zpívala v největším hitu Morcheeby: Řím taky nepostavili za den. Mohlo by se to povést s novým albem Keeping Secrets, s nímž se Skye po dvou letech vrací do České republiky. Zpěvačka jím mimo jiné zahajuje novou obchodní etapu: vše si vydává ve vlastní režii a na turné se těší i proto, že má v kapele manžela.
Koncert původně plánovaný do Incheba Areny na 7. listopadu byl ovšem z důvodů nižších předprodejů přesunut do klubu Roxy na 8. listopadu, který má příhodnější kapacitu. Tak to vypadá, že Skye na ten Řím bude potřebovat těch dnů opravdu víc.
Spolupracovala jsi s Marcem Collinem z Nouvelle Vague na coververzích filmových skladeb z osmdesátých let, kromě Call Me od Blondie jsi tu hostovala i v písni A View To A Kill. Jsi víc fanynka Jamese Bonda nebo A-ha?
Jamese Bonda, hodně by se mi líbilo, kdybych někdy v budoucnu mohla sama nahrát titulní skladbu k nějaké bondovce. Ale hlavně jsem fanynka Nouvelle Vague. Dali jsme se s Marcem dohromady, když dělal remix pro jednu z mých skladeb z alba Mind How You Go. Líbilo se mi, jak si s tím poradil, a když jsem hrála v Paříži, tak přišel na koncert a navrhl mi, abych byla součástí jeho nového projektu Hollywood, Mon Amour. To se nedalo odmítnout.
Vlastně jsi za svoji kariéru nahrála hodně coververzí od Lou Reeda až po Gorillaz - byla pro tebe nějaká obzvlášť těžká? Že bys k ní třeba obtížně hledala cestu?
Ani ne. Vlastně nejobtížnější bylo právě Feel Good Inc. od Gorillaz, kde se mi strašně líbí refrén v originální verzi, ale sama jsem nevěděla, jak na to. Zkoušela jsem to zrychlovat, zpomalovat, hodit do drum'n'bassu, až se to nakonec povedlo. Vlastně i remake Blondie, který jsme dělali s Marcem, byl těžký: protože to je notoricky známá věc a člověk si v ní musí najít něco vlastního, aby vůbec mělo smysl se do ní pouštět.
Zrovna vyšlo tvoje nové album, jak bys ho představila? A máš tam taky nějaké předělávky?
Vůbec ne, je kompletně autorské, ráda hraju covery na koncertech, ale na desku se mi nehodili. Dá se říct, že jsem pro Keeping Secrets brala inspiraci z černé barvy, on i ten název sugeruje, že bude spíš zataženo než slunečno.
Změnila jsi v tomto ohledu i styl?
Jistě, je to temnější album.
Pořád se spekuluje o tvé spolupráci s Grace Jones, plánujete tedy konečně duet?
(směje se) Každý by chtěl dělat s Grace Jones, je to úžasná ženská. Dokonalá hvězda. Ale řeči o naší spolupráci jsou vážně jen spekulace.
Mohla bys porovnat svoji sólovou kariéru s účinkováním v Morcheebě? Cítíš teď na pódiu třeba víc zodpovědnosti, že tam jsi jen sama za sebe?
Je to ohromný rozdíl. Jistě, že je na tebe jako sólového umělce daleko větší tlak než v kapele, ale to je něco, s čím počítám. A vlastně to i vítám. Dá se říct, že jsem se s tím plně smířila až teď, když vydávám druhé album, za kterým stojím sama bez podpory velkého labelu. Je to větší zodpovědnost, ale podle mě to patří k věci. Ponořila jsem se daleko víc do tvorby celého konceptu. Kromě hudby a textu jsem vybírala i fotografa, starala se o design bookletu. Navíc mě to osvobodilo i v tom, že si můžu vybírat různé producenty. V Morcheebě byl jen jeden jediný: Paul Godfrey. Takže jsem se spíš vezla.
Bylo získání větší svobody i důvodem proč ses rozhodla vydat nové album sama?
Musím říct, že jsem si užila skvělý časy na velkým labelu Atlantic, který byl součástí Warnerů, ale člověk, který ho vedl, mě nakonec hodil přes palubu. Skončila jsem pak u jiného sublabelu, který záhy skončil. Bylo to hodně zmatené a musela jsem se dost držet, abych to vůbec nezabalila. Donutilo mě to ale začít o věcech přemýšlet jinak. Myslet na hudbu, i když u žádného labelu nejsem.
Protože k čemu člověk potřebuje label? Všechno si můžu zařídit sama, sehnat studio, nahrávat, domluvit fotografa. Samozřejmě to pro mě ze začátku bylo trochu tápání ve tmě, ale myslím, že se to nakonec vyplatilo. Nebudu teď sice mít žádnou fantastickou promokampaň, rozhodí se to po MySpace a Facebooku, takže to bude daleko pomalejší proces, ale co... já vím, že jsem natočila dobrou desku. Musím jen spoléhat na to, že si to lidé řeknou.
Na aktuálním i předchozím albu si spolupracovala se Stevem Gordonem, který je shodou okolností i tvůj manžel. Stává se vám, že by vaše kreativní rozpory ovlivňovali i každodenní soužití v soukromí?
Ani moc ne. I když já mám kreativní rozpory ráda i v soukromí... Ne, vážně. Dobře se nám spolupracuje, což třeba nejde říct o všech párech, kde jsou oba muzikanti a hrají v jedné kapele. Jsem šťastná, že to tak funguje, může spolu tvořit, cestovat. Na první část turné s námi dokonce vyrážejí i děti. Je to úžasné. Kdyby hrál v jiné kapele, nebo měl úplně jinou práci, dost by se mi na turné stýskalo. I když si na šňůře užiješ dost zábavy, tak přece jenom v jednom okamžiku odjedeš na hotel, kde jsi sám. To se mi naštěstí nepřihodí.
Budeš během turné hrát i nějaké skladby od Morcheeby?
Těžiště koncertů bude na Keeping Secrets, nějaké skladby od Morcheeby secvičíme, ale v tuhle chvíli ještě nedokážu říct které. A určitě dám i Gorillaz, na to publikum dobře reaguje.
Slyšel jsem nějaké drby, že prý se dáte s Morcheebou zase dohromady.
Vážně? A kde ses to dozvěděl?
Na jednom hudebním webu. Jsou to drby?
Jak říkají politici, nemůžu to ani potvrdit ani vyvrátit.
Je tohle to tajemství, které si chceš ponechat?
Tohle je jedno z nich. A dá se říct, že jsem tajila i nahrávání svojí nové desky, nechtěla jsem s tím vyjít na světlo a psát hned na MySpace, Facebook nebo Twitter, že jsem ve studiu. Takhle jsem utajila i svoje těhotenství, není v tom žádné spiklenectví nebo tajnůstkářství, ale některé věci by si člověk měl prostě nechávat jen pro sebe.
