Praha - Blíží se Vánoce a s nimi i čas charitativních a(u)kcí. Nezřídka se jedná o více či méně symbolické projekty, které někdy musejí nutně počítat s opravdu velkou dávkou hodně dobré vůle. Ale sem tam se objeví akce, která stojí za pozornost prostě proto, že v sobě kromě bohulibého zaměření skrývá opravdu kvalitní potenciál.
Jednou z takových je i letošní, už 9. aukční salon výtvarníků na pomoc lidem se zdravotním postižením ve prospěch Konta BARIÉRY, jehož patronkou se pro letošek stala Lucie Bílá.
Konto BARIÉRY je stěžejním projektem Nadace Charty 77. Iniciátorem myšlenky uspořádat první aukční výtvarný salon byl Jan Kačer, režisér, herec a tehdejší ředitel nadace. Sám je sběratelem a figuruje také v rámci Galerie a aukčního domu Kodl, který se na aukci tradičně podílí. Na internetových stránkách společnosti se jeho jméno vyskytuje hned vedle Martina Kodla, jednatele společnosti.
Letos bude 6. prosince vydraženo rekordních 440 prací, které nadaci věnovalo 369 výtvarníků a 13 sběratelů. Jedna se o nevyšší počet dárců v dosavadní historii aukčních charitativních salonů. Samozřejmě i tady se najde zdostatek balastu, který korunuje inzerát aukce s Lucií Bílou coby muchovskou múzou.
Ale kdo si projde aukční katalog na stránkách konta nebo si zajde na předaukční výstavu do Karolina, může být mile překvapen. Bez nadsázky se dá říct, že si tu může vybrat skoro každý, jak „človíček", který hledá nějaký ten „obrázek", který ho zahřeje u „srdíčka", tak nadšenec, který tu může poskládat základ celkem slušné sbírky, nebo zkušený sběratel, který může najít opravdu zajímavý kus.
Dokonce ani člověk, který chce do umění dobře investovat, nemusí přijít zkrátka. Spíš naopak, protože ceny na charitativních aukcích jsou zhusta mnohem příznivější než na běžných oborových dražbách.
Z klasiků je tady zastoupen třeba Jiří Kolář, Zdeněk Sýkora nebo Jan Koblasa, ale skvělé věci jsou tu i od Aleny Kučerové, Adrieny Šimotové nebo Jitky Válové. Mezi ozdoby aukce bude jistě patřit nástěnný objekt od Stanislava Kolíbala a pastel Karla Malicha. Většinou grafikami je tu zastoupená generace Tvrdohlavých.
Kdo hledá vysloveně mladé umění, najde tu třeba velký kvaš od Josefa Bolfa, sprej Krištofa Kintery, nebo pěkné akryly Filipa Černého, Patricie Fexové a Michala Nesázala.
Nelze pominout ani příspěvky sourozenců Hoškových, dnes už klasický digitální tisk ostravského barda Jury Surůvky, výbornou mezzotintu Jana Híska, litografii Jana Vičara, velmi kvalitní obraz Petra Maliny a samozřejmě jednu z našich mála opravdu mezinárodních hvězd - Jána Mančušku.
Zkrátka nepřijde ani člověk, který by chtěl pořídit specializovaný soubor: tomu lze jednoznačně doporučil linoryt, ve kterém se - i když jde o jeden z mála výtvarných oborů, ve kterém Češi a to ani historicky nezaostávali za světem - skoro nikdo pořádně nevyzná; a asi i proto na své velké sběratele teprve čeká.
Ceny budou podle všeho i z těchto důvodů podle všeho zajímavé a velké souboje se očekávat nedají, přestože je tady k mání vyjma Michala Cihláře opravdu top ten - Ondřej Michálek, Ivo Křen, Pavel Piekar, Jiří Samek nebo Ladislav Sýkora jsou do jednoho oceňovanými autory.
A ten, kdo by hledal opravdovou raritku, může se pokusit vydražit třeba třímetrový linoryt Vojtěcha Kováříka nebo jeden z „hříchů mládí" Michala Pěchoučka - rovněž linoryt s názvem Film ve filmu, který tahle stálice naší výtvarné scény vytvořila ještě na střední škole.
Právě svými pozdějšími fotorealistickými linoryty je Pěchouček zastoupen třeba ve sbírce Národní galerie. Tohle je ovšem ještě „jiný šálek čaje" - i proto je skoro jisté, že se k téhle „rozverné" grafice z Hollarky jinde než tady asi nedostanete.
