Praha - Na novou hru Václava Havla se čekalo skoro dvacet let a od začátku na ni platila jiná měřítka. Nebývá zvykem, aby vyšla tiskem řadu měsíců před premiérou a média se zajímala o každý krok inscenátorů už v době, kdy ještě nebylo známé ani datum uvedení.
| Čtěte také: Speciál: Návrat dramatika Havla čili Jak přicházelo Odcházení |
Také tak natřískanou tiskovou konferenci, jaká byla v úterý v kavárně Archy, české divadlo asi ještě nezažilo a zřejmě dlouho nezažije. A v zátmí kulturních rubrik určitě neskončí Odcházení ani po čtvrteční premiéře. Taková hra snad ani nemohla mít standardní cestu na jeviště.
Prezident Lear
Havel nikdy nebyl jen dramatik a ani autorovy pošetilé figury by si nemohly myslet, že po jeho prezidentování bude nová hra vnímána jako dílo "soukromé osoby".
Základ hry sice podle Havla vznikl ještě na konci od 80. let, kdy prý přemítal nad politikem, resp. vladařem, který musí opustit svou funkci, a obíral se motivy z Shakespearova Krále Leara. Přesto je nepochybné, že v ní využil i zkušenosti z pobytu ve vysoké politice.
Přinejmenším jeho odpůrci budou Odcházení vnímat nikoli jako ironické podobenství o mechanismech moci, ve kterých morálka prohrává nad touhou po funkci, ale hlavně coby Havlovo distancování se od nových časů.
Možná to poněkud paradoxně bude až uvedení v zahraničí, které dovolí hru vnímat nikoli jen jako dovětek k jeho prezidentské kariéře. Zájem je veliký. Jedná se o uvedení ve Spojených státech i Británii, na tiskové konferenci v Arše nechyběli ani novináři z německy mluvících zemí.
Putování divadly
Přestože lístky na premiéry i první reprízy v Arše okamžitě zmizely a dá se předpokládat, že inscenace bude divácky velmi úspěšná, nebyla cesta Odcházení na jeviště bez komplikací.
O tom, že chce napsat hru, začal Havel mluvit už po odchodu z funkce v roce 2003; o dva roky později se otázka Kdy bude hotová stala standardní součástí rozhovorů s exprezidentem.
Hru dopsal při americkém pobytu na konci roku 2006, loni na jaře po definitivním úpravách se začalo jednat, kde a kdy bude premiéra.
Havlovo domovské Zábradlí vypadlo záhy kvůli malému jevišti i hledišti a s ním Jiří Ornest jako představitel hlavní postavy kancléře Riegra. Hned v srpnu ztroskotala jednání s Národním divadlem. První scéna akceptovala jako režiséra Davida Radoka, ale problémem se ukázalo na obsazení Dagmar Havlové a Jana Třísky do hlavních rolí.
V září po jednáních s "Havlovou" agenturou AuraPont ohlásilo dohodu Divadlo na Vinohradech, souhlasilo i s požadavky na obsazení, ale už v prosinci bylo všechno jinak. Ředitel oznámil, že nejsou schopni sehnat potřebných 2,5 milionu a nedokážou dostát podmínkám režiséra, které by zastavily provoz ve prospěch zkoušek.
Odchází i Havlová
Jen pár hodin poté, co vinohradské divadlo oznámilo zrušení představení, přišla na řadu technicky dobře vybavená a produkčně zkušená Archa. Ale tím problémy neskončily.
Divadlo na Odcházení nemohlo použít z veřejných prostředků ani korunu, protože od ledna čeká na magistrátní grant. Ředitel Ondřej Hrab proto musel sehnat finance od sponzorů.
Pak začaly pod vedením perfekcionisty Radoka náročné zkoušky, během kterých byli v divadle nejen herci, ale celý tvůrčí tým. Nejenže na přípravu vybylo pouze šest týdnů, navíc přišla další rána. Dagmar Havlová se ze zdravotních důvodů vzdala role Ireny, jež jí byla psána na tělo.
Do sestavy tak tři neděle před premiérou místo musela naskočit Zuzana Stivínová. První diváci ji viděli na jevišti v úterý při generální zkoušce. Havel nešetřil chválou inscenace s tím, že hra ožila a Radok v ní objevil leccos, co si sám neuvědomil.
Pro oba je v tom určitá symbolika. Jeho otci Alfrédu Radokovi dělal Havel při několika inscenacích asistenta a pojilo je přátelství. Kromě té intenzity a dávných spojení se ale o výsledku spolupráce moc neví.
| Čtěte také: Ukázky ze hry Ocházení |
Nejobletovanější inscenace je totiž i nejutajovanější. Na zkoušky ani na premiéry nesmějí fotografové ani kameramani, nikdo z tvůrčího týmu neposkytuje rozhovory. Na Odcházení si má každý divák udělat vlastní názor, tlumočila opakovaně jejich postoj mluvčí Archy Pavlína Svatoňová.
Z poznámek lze jen vyčíst, že pověsti o monumentální scéně nejsou pravdivé. Ale kdo ví? První diváci se to dozvědí ve čtvrtek večer.
Až Jan Tříska jako Rieger v jedné z prvních replik prohlásí: Vždycky jsem chtěl, aby naše země byla bezpečné místo. Ale nejenom naše země. Celý svět. A nejenom pro člověka. Pro celou přírodu. Aniž by to ovšem na úkor rozvoje průmyslu!
A Havlův hlas z reproduktoru ho napomene: Prosím herce, aby hráli pokud možno civilně, přirozeně, bez groteskních gest či komických grimas, zkrátka by se nepokoušeli učinit hru zábavnější tím, že se všelijak pitvoří. Děkuji.
