Recenze - Literární mainstream je dnes přesycený šokézními tématy; až to skoro vypadá, že zdaleka nejkontroverznější by bylo napsat román, který by se sexu netýkal. Úvod povídky Seventeen od Kenzabura Óeho s mimořádně otevřenou scénou masturbace tak přes nesporné literární kvality trochu zavání lacinými taktikami literátů, kteří maskují marketing za bourání tabu.
Jenže Óe vydal tento text už v roce 1961 a ve své době způsobil svou otevřeností obrovský poprask; o podobných věcech v japonštině nikdo před ním nepsal. Povídky Seventeen a Sexuální bytosti představují po loňském románu Soukromá záležitost podruhé v krátké době českému čtenáři jednoho ze dvou japonských držitelů Nobelovy ceny za literaturu (dostal ji v roce 1994).
Přes kontroverzní propriety jsou příběhy dospívajícího sedmnáctiletého mladíka posedlého svým penisem i bohémského třicátníka J obtěžujícího ženy v přeplněném metru především důkladným ponorem do duše hrdinů hledajících (a podivně nacházejících) svoje místo ve světě.
Intimní příběhy lidské sexuality inspirované francouzským existencialismem zároveň ještě ani ne třicetiletému Óemu posloužily k pojmenování některých aktuálních politických témat Japonska na začátku 60. let.
Geneze pravičáka
Když si odmyslíte ony scény masturbace, začíná Seventeen vlastně jako japonská variace na kultovní román Kdo chytá v žitě. Óe skvěle zachycuje myšlenkový zmatek puberťáka, který má pocit, že se proti němu spiknul celý svět. Kde by se Holden Caulfield vydal vstříc svému newyorskému dobrodružství, začne se bezejmenný čerstvý „seventeen" z nudy politicky angažovat. Víceméně náhodou se nechá naverbovat do davu jako křoví při projevu krajně pravicového politika a své roli tak propadne, že díky ní získá novou identitu.
Ačkoliv na začátku textu inklinuje k levicovým názorům tehdejší revoluční mládeže, jeho pravičácké já a uniforma nacionalistické organizace Císařská cesta mu najednou dodá sebevědomí a jistotu; dovolí mu překonat pochybnosti, kterými do té doby trpěl. Masturbace se z ponižující činnosti mění ve vzdání pocty císařovi a hrdina v závěru povídky dokonce začne stoupat po kariérním žebříčku mládežnické organizace strany a sbírá konexe pro nadějné vyhlídky v politice.
Seventeen je tak trochu groteska o tom, jak se rodí příznivci politických stran. Ačkoliv se v ději pochopitelně odráží Óeho politické preference, stejný příběh klidně mohl být vyprávěn v trochu jiných kulisách a s převrácenými znamínky politického spektra. Mimochodem, povídku Seventeen paradoxně ocenil japonský pravicový spisovatel Jukio Mišima, který se kromě psychologických románů „proslavil" také spektakulární sebevraždou ve vlasteneckém stylu před nastoupenou vojenskou jednotkou.
Veřejná a soukromá tvář
Druhá povídka Sexuální bytosti z roku 1963 je komplikovanější a vrstevnatější. V první polovině se skupinka filmařů vydává natáčet na vesnici experimentální film. Středem sítě milostných a partnerských vztahů volnomyšlenkářské tokijské bohémy je třicetiletý hrdina J, který si užívá života z peněz svého tchána financujícího uměleckou kariéru dcery (J-ovy manželky). Pohodu rozjařené společnosti v domě naruší vesnický kluk, který v domě šmíruje jejich sexuální a drogové hrátky a přivolá další domorodce.
Setkání s davem, který pak uprostřed noci provádí zvláštní rituál zahánění zlých duchů ničících jejich rybolov, je zvláštní konfrontací dvou morálek - té tradiční vesnické a uvolněné, přitom však v něčem měšťácké. J-ova manželka nakonec duchaplně zachrání situaci, ale křehká slupka sebevědomí umělců z města je už narušena a místo natáčení nastoupí panika, při níž se v domě začne prát špinavé prádlo dřívějších křivd, nevěr či zrad. Morálka, kterou s takovou okázalostí pohrdají, je nakonec dostihne.
V druhé polovině se příběh posouvá o několik měsíců dopředu a J zjišťuje, že ho v prázdnotě života sexuálně uspokojuje jen jediná věc - exhibicionismus. Přesněji jde o typický japonský fenomén tzv. čikan - osahávání či zneužívání žen v přeplněném metru. Některé statistiky uvádí, že v zemi je za podobné přečiny zatčeno každý rok více než čtyři tisíce mužů.
S dalším podobně zaměřeným mužem založí klub a vzájemně si pomáhají při eskapádách, které už víc živí vzrušení z nebezpečí, že budou chyceni. V Sexuálních bytostech se odráží napětí mezi konfuciánskými principy tatamae a honne (veřejné a soukromé tváře), na nichž tradičně stojí japonská morálka. Přijetí určeného místa ve společnosti je klíčová ctnost; vše ostatní se odsouvá do přísně uzavřené soukromé sféry.
Drama Japonska i jednotlivce
Seventeen najde svůj životní úkol v pravicovém nacionalismu a zařadí se, J se rozhodne „společensky prospěšnému pokrytectví" vzdorovat. Inspiruje ho k tomu nový člen jeho klubu: mladý básník zcela pohrdající konvenční morálkou, který chce v rámci svého monstrózního uměleckého projektu dovést své choutky do absolutního konce - v metru spáchá sebevraždu s unesenou holčičkou.
Básník svůj čin nakonec provede jen z poloviny; na poslední chvíli holčičku vyhodí na nástupiště, zachrání si tak veřejnou tvář a mrtvý je oslavován jako sebevrah-zachránce. J se rozhodne neuhnout a na místo pohodlné pozice v tchánově firmě - jak velí morálka - se stane exhibicionistou na plný úvazek. „Deset milionů anonymních obyvatel Tokia na něj upřelo své nenávistné pohledy" a J se ocitl na vrcholu blaha - konečně mohl ukázat světu svoji soukromou tvář.
Téma hledání identity a místa ve společnosti se prolíná prakticky celou další Óeho tvorbou; ať už píše o vyrovnávání se s tragédií Hirošimy a Nagasaki či o zcela soukromých strastech při výchově postiženého syna, který se mu narodil v roce 1961. Právě o této zkušenosti pojednává román Soukromá záležitost, kde hrdina musí volit mezi pohodlností a morálkou.
Dvě povídky ze začátku šedesátých let jsou odrazem složité éry japonských dějin. Na jedné straně ji charakterizuje závratný ekonomický i technologický boom, na druhé odpor proti přetrvávající americké okupaci. Sexuální bytosti i Seventeen se dají vnímat jako metafory japonského národa, který si vybásnil svoji dějinnou imperiální identitu a po 2. světové válce se ocitl v prázdnotě, z níž hledal zoufale cestu ven podobně jako sedmnáctiletý mladík i třicetiletý J.
Dnes už málokoho zarazí "skandální náměty", přesto zůstávají obě Óeho povídky aktuální jako dramata morálky a identity. Jsou pochopitelné i bez historického a společenského kontextu a pro současného čtenáře o to zajímavější, že jejich hřiště - přelidněná megapole - se v novém tisíciletí zhmotnilo do reality světa, v němž je kvůli internetu a sociálním sítím stejně „těsno" jako v přeplněném vozu tokijského metra.
A nasazovat veřejné tváře je díky moderním technologiím snadnější než kdykoliv jindy.
Kenzaburó Óe: Seventeen/Sexuální bytosti. Překlad Michael Weber. 190 stran. Doporučená cena 224 Kč. Vydal Plus, Praha 2011.
