Olomouc - Malíře považovaného za otce abstraktně geometrického směru op-art představuje v reprezentativním průřezu Muzeum umění v Olomouci. Soubor téměř osmdesáti děl, který zahrnuje obrazy, grafiky, sochy, tapisérie a multiply, je první profilovou prezentací Vasarelyho tvorby v českých zemích po roce 1989.
Výhodou a zároveň omezením olomoucké výstavy je, že umělcova díla získala výhradně ze sbírek pécského Vasarelyho muzea. Malíř maďarského původu, který pár dětských let prožil i ve slovenských Piešťanech, se totiž ještě za svého života rozhodl věnovat rodnému městu ucelenou sbírku vlastní tvorby.
Česká republika se tak po Německu, Rumunsku a Itálii zařazuje mezi státy, které lidem ojedinělé dílo nabídnou.
Vasarelyho racionální základ a v zásadě vědecké zásady , které aplikoval při tvorbě geometrických obrazů, mají svůj základ už ve studiu na lékařské fakultě v Budapešti. Ale už po dvou letech přestoupil na akademii Podolini-Volkmann na studium malířství a moderního umění.
Klíčovým se pro něj stal rok 1930, kdy jako mnoho jiných maďarských umělců odchází Paříže, kde pokračuje ve studiu optiky. I když se zde dostal do silného vlivu surrealistů, podařilo se mu z něj vymanit.
Tento únik reprezentuje bezmála dvoumetrová tapisérie Zebry roku 1939, které je v Olomouci k vidění. Vasarely tu na ještě na figurální kompozici rozehrává optický vír se striktně oddělenými plochami černé a bílé.
Autorova výstavní premiéra se datuje do roku 1944 a shoduje se s počátky existence známé pařížské galerie Denise René, která z Vasarelyho záhy učinila svůj nejvýznamnější artikl.
"Nehledáme tolik osobní výraz, jako spíše elementy nové řeči, která je přizpůsobena vědě, neboť věda je jednou z mála hodnot, jimiž jsme si ještě jisti," prohlásil jednou Victor Vasarely
Jeho op-artová tvorba zkoumající a testující vnímání byla přijata ruku v ruce s trendy 60. let. A vstoupila do každodenní reality mimo jiné i v architektonických realizacích po celém světě.
Bez zajímavosti není ani fakt, že jeho barevná řešení inspirovala jiného Maďara Erno Kubika k vynálezu nejslavnější kostky a zároevň nejpopulárnějšího hlavolamu.
V roce 1982 si kolekci Vasarelyho speciálně vytvořených sítotisků přibalil do kufříku Jean Loup Chrétien a na palubě rakety Saljut 7 se sovětsko-francouzskou posádku ji vynesl do vesmíru. "Kosmické" sítotisky byly později vydraženy ve prospěch UNESCO.
Vasarelyho dílo nestárne a s lety nabírá z nového kontextu. Už proto, že ve své iluzi pohybu, sugesci blízkosti a vzdálenosti i akcentování geometrie v mnohém předznamenalo vstup do virtuálního prostředí a estetiku prvních počítačových animací.
Nebo se stačí podívat na šaty dívek vyznávající retro módu.
