Umělkyně slovenského původu Pavla Sceranková, která se dvakrát dostala do finále Ceny Jindřicha Chalupeckého, patří mezi nejvyhledávanější autory mladší generace.
Ode dneška má v Praze svou první trvalou realizaci ve veřejném prostoru. Před administrativní budovou Enterprise byla odhalena její šestimetrová socha z nerezi nazvaná Souhvězdí pasažérky. Výtvarnice ji navrhla jako vzpomínku na starou podobu Pankráce.
"Ještě před dvěma lety jsem tam bydlela, znám to prostředí," říká jedna z autorek vyzvaných do soutěže o zkrášlení prostranství před kancelářským domem.
Výzva Scerankovou zaujala právě proto, že místo znala ještě v jeho bývalé podobě. "Přistěhovala jsem se tam, když byla na Pankráci jen holá pláň, tam, kde jsou dnes Arkády, stálo tržiště a naproti zbytky zrušeného autobusového nádraží," vzpomíná umělkyně, podle níž je změna prostředí k lepšímu.
"Opravily se chodníky, přibyly domy a je to šťastná architektura. Myslím, že je to rozhodně lepší příklad administrativních budov," dodává Sceranková.
Když uvažovala, co pro tento prostor navrhnout, zdálo se jí dobré evokovat jeho minulost, "aby lidem, kteří tam bydleli před novou výstavbou, socha připomínala něco, co znali".
Pavla Sceranková tak vymyslela postavu ženy s kufrem, která čeká na nádraží. "Tamní budovy jsou dominantní, geometrické, proto jsem chtěla vytvořit něco figurativního, jako kontrast," popisuje umělkyně, která ovšem není žádnou figuralistkou. I proto zvolila abstraktní pojetí.
Její figura odkazuje k souhvězdí. "Mám ráda kosmickou tematiku a název budovy Enterprise mě k tomu vybídl," směje se autorka, jejíž pasažérka se nenechá omezit zemským povrchem.
Podobnou figuru už Sceranková jednou navrhovala pro výstavu Žena na měsíci. "Vycházela jsem z ověřeného slovníku, nebylo to pro mě úplně nové," dodává umělkyně.
Stařší plastika kosmonautky, jež patří hlavnímu městu, však není tak odlehčená - její konstrukce je plná, ne tak vzdušná jako Pasažérka.
Tematicky nynější socha volně navazuje také na autorčinu instalaci Konstelace, představenou před šesti lety v Moravské galerii v Brně, kde umělkyně z kancelářských židlí a tyčí pro lešení sestavila monumentální model souhvězdí Velký vůz.
Pasažérka nakonec nebude jedinou sochou na Pankráci. Soutěže se zúčastnil i Jaroslav Róna, jehož návrh sice nevyhrál, investor se ale rozhodl, že jej také bude realizovat. Druhá socha má vyrůst na stejném prostranství mezi kancelářskými budovami.
Pasažérka Pavly Scerankové před kancelářemi Enterprise má podobnou genezi jako další pražské sochy, kdy "své" umění podpoří developer. Před obchodním domem Quadrio z podobných důvodů stojí obří pohyblivá hlava Franze Kafky od Davida Černého. Stejného umělce si vybral též investor v Nových Butovicích - před galerií Czech Photo Centre se díky tomu nalézá Černého kinetická plastika Trifot.
Doménou tvorby Pavly Scerankové jsou socha, instalace a objekt, vytváří vše od drobných realizací až po velkoformátové kinetické projekty nebo důvtipné videoperformance.
Společným je jim na jedné straně zájem o vše domácí, křehké a intimní, ať už to jsou porcelánové talířky nebo rodinné vztahy, a na straně druhé o relace pro běžného pozorovatele mnohem abstraktnější - vesmírné konstelace, neviditelné záření či galaktické proudy. Oba póly autorka spojuje hravostí.
Pavla Sceranková studovala na pražské Akademii výtvarných umění. Své dílo již představila v respektovaných českých i mezinárodních institucích, například v londýnské Pump Gallery, polském Wroclaw Contemporary Museum nebo Astrup Fearnley Museet v norském Oslo.
V letech 2007 a 2015 byla Sceranková finalistkou Ceny Jindřicha Chalupeckého, určené autorům mladším pětatřiceti let. Poslední tři roky je umělkyně spolu s Dušanem Zahoranským vedoucím Ateliéru intermediální tvorby II na Akademii výtvarných umění v Praze.