Praha - Ve třech domech jsme našli pět mrtvol. Nechtělo se nám věřit, že by naši sousedé dokázali něco takového - vypalovat domy, zabíjet lidi, spalovat je, vypráví Edin, jedna z hlavních postav reportážního komiksu Bezpečná zóna Goražde.
Čtenář, který navštívil poválečný Balkán, od prvních stránek vidí známé obrazy: jamky od nábojů vyryté ve zdech, stopy po granátech na chodnících, zčernalé otvory namísto oken typických velkých balkánských rodinných domů.
Ty obrazy zprostředkovává novinář Joe Sacco, Američan původem z Malty. Do muslimské enklávy Goražde, kterou OSN prohlásila za bezpečnou zónu, se dostal na konci bosenské války; sám vyvražďování neviděl.
Na mejdanech nebo během sledování akčních filmů zpovídal obyvatele rozbořeného muslimského města, které bylo tři roky odříznuté od okolní civilizace, bez potravin a takřka neustále pod srbskou palbou. Zachycuje jejich stesky, nadávky i krvavé příběhy, které mu vyprávěli. To všechno na půdorysu mrtvolné atmosféry střídané dávkami z kulometů.
Na rozdíl od obyvatel Goražde se díky OSN může kdykoliv dostat do ostatních částí Bosny. A místní mají nekompromisní požadavky: Chtějí, aby jim v Sarajevu koupil džíny, a značkové!
Co se stalo v Goražde
Bosenské Goražde před válkou na Balkáně (1991 1995) obývali převážně Muslimové. OSN během války vyhlásila město a okolí společně s dalšími muslimskými enklávami (Srebrenica, Žepa) jako bezpečné zóny. Mezinárodní společenství však nedokázalo zabránit vzájemnému vyvražďování Srbů a Muslimů. Goražde bylo po většinu války odříznuté od okolních měst a ostřelováno Srby z okolních kopců. Na konci války mezinárodní jednotky nezabránili vyvraždění Srebrenice, z Goražde se po útoku Srbové kvůli nátlaku mezinárodního společenství a obávám z bombardování NATO stáhli. Přesto v Goražde zemřely stovky lidí.Kniha má daleko k nestrannosti. Srby Sacco popsal většinou jako kruté válečné zločince, zatímco Bosňáky (Muslimy) jako hrdiny, kteří chrání své domovy. Největším viníkem války je však podle Sacca mezinárodní společenství, které vraždám přihlíželo, přestože mělo bezpečnost obyvatel zajistit.
V jedné z kapitol Sacco zachycuje události ze Srebrenice - další "bezpečné zóny", kterou Srbové zcela zničili a většinu obyvatel zastřelili. Svědectví obyvatel dokumentují, že při obsazování použili chemické zbraně, což však mezinárodní společenství dodnes neuznalo.
Saccovo "komiksové novinářství" lze přiřadit k větvi novému žurnalismu, k jehož zakladatelům patřili v 60. letech Tom Wolfe nebo Truman Capote. Skutečnost zachycuje skrze detaily a příběh se blíží až próze.
Knihu doplňuje řada historických vysvětlení a reminiscencí včetně návratu do etnického vyvražďování na Balkáně během druhé světové války.
Už elegantní vazba a zpracování přebalu připomene další slavný černobílý komiks, který česky vydal BB Art - perský Persepolis Marjane Satrapiové. Oba příběhy jsou autobiografií, oba zachycují život lidí během tíživých dob, války a diktatury. V Saccově krutém komiksu však z pochopitelných důvodů chybí humor typický pro Persepolis. Styčné body bychom našli i s Mausem Arta Speigelmana.
Bezpečná zóna Goražde je první ukázkou žánru reportážního komiksu u nás a láme ve zdejším prostoru další tabu. I Česko už tuší, že komiks je svébytné médium vhodné pro umělecké vyjádření. Teď přichází zjištění, že se hodí i pro taková citlivá témata a pro takové formy, jako je sugestivní a subjektivní dokument.
V zahraničí je to samozřejmě žánr běžnější: například Kanaďan Guy Delisle je známý knihou Pchjongjang: Cesta do Severní Koreje. Samotného Autora Bezpečné zóny Goražde před nedávnem deník Guardian vyslal do Iráku.
Už v 90. letech zachytil konflikt v Palestině; za toto dílo dostal v roce 1996 Americkou knižní cenu. I tenhle reportážní komiks s lakonickým názvem Palestina vydá česky BB art ještě do konce roku.
Joe Sacco: Bezpečná Zóna Goražde. Překlad Viktor Janiš. BB art, Praha 2007, 230 stran.
