Recenze - Název nejnovější knihy Nicka Hornbyho dává překladateli příležitost k mnoha hříčkám. Anglický originál se jmenuje Slam, což může znamenat ránu, bouchnutí - nebo taky sérii závodů. Všechny názvy včetně zvoleného českého překladu Po hlavě nicméně vyjadřují, co se hlavnímu hrdinovi stalo.
Šestnáctiletý Sam přivedl do jiného stavu svou vrstevnici Alici. Kromě věku je problém ještě v jedné věci - v okamžiku, kdy nechtěné těhotenství zjistili, už byli ve fázi pokročilého rozchodu.
Následoval tak "příkladu" své matky, které se stalo totéž: počala syna ve svých šestnácti a musela celý život dohánět ztracené možnosti. Mnohé se jí povedlo, ale vyžádalo si to enormní nasazení. Rodiče se sice přátelsky stýkají, byť se dávno rozešli.
Několik vteřin změnilo kdysi život matky a teď i syna. Zatímco doposud žil Sam jen pro skate, najednou má být rodičem. Vnucuje se mi tu vzpomínka na jeden Jiránkův vtip, kde mladý muž ličí dívce své sny, čím vším bude. Serie obrázků končí stručným konstatováním slečny: "Budeš otcem."
Alice je dívka z "vyšších kruhů" a její rodiče Andrea a Robert dávají Samovi najevo těžko skrývané pohrdání; jejich dcera byla přece předurčena pro lepší život a lepšího partnera.
A navíc se během všech těch trablů vypravěč Sam nemá o co a o koho opřít, nepočítáme-li kamrády z rampy, kteří většinou moc rozumu nepobrali. Hlavní bytostí, která je jeho důvěrníkem, tak není ani nikdo z rodičů, ani z vrstevníků, ale plakát Tonyho Hawka.
Skateboardové hvězdy - a skutečné osoby - která pro Sama představuje jakési božstvo. Jeho životopis četl nesčetněkrát a zná ho zpaměti. S Hawkem vede dialogy, vlastně monology o svých problémech.
Zvláštními pasážemi jsou ještě exkurze do budoucnosti. Třikrát se Samovi stane, že je přenesen do toho, co se teprve stane - do společného života s Alicí a miminem. Je zmaten, dezorientován, ale když po čase prožije události naostro, je už také částečně připraven.
V pochmurné záležitosti adolescentního těhotenství dovede Hornby najít i komické momenty. Sam má například hrůzu, jak budou na celou záležitost reagovat představitelé školy. Všechno však dopadne přesně naopak. Na škole byl totiž zaveden program pro mladistvé, kteří počali potomka, a dosud nebyla možnost ho na nikom vyzkoušet.
Spočívá v tom, že dotyčný může chodit dál do školy a že je dotázán, jestli má dost peněz a zda je s jejich programem spokojen. Moderní západní svět se svou tolerancí a politickou korektností tu máme jako na dlani.
Pokud můžeme v recenzi na román středního proudu použít výraz poselství, jedno se tu nabízí. Je to varování před tím, jak může krátký okamžik přeorat všechny lidské plány. Britská spisovatelka Amanda Craig hodnotí v Timesech knihu mimo jiné poznámkou, že Hornbyho text je nejlepší antikoncepcí, kterou rodiče mohou dát svým dospívajícím potomkům.
Je tu však ještě jeden moment. Přes všechny komplikace nakonec Sam zjišťuje, že pod tlakem okolností i se zmatenou myslí lze dospívat o dost rychleji, než kdy předtím tušil, a že budoucnost, jakkoli vypadá temně, není nutně uzavřená a ztracená.
Domyslíme-li symboliku románu až do konce, kdo jiný by si taky měl poradit s vybíráním zákrutů na šikmé ploše než vášnivý skejťák.
Nick Hornby: Po hlavě. Přeložil Michal Prokop. 232 stran, doporučená cena 229 korun. Vydal BB art, Praha 2008.
| Nick Hornby: Fanoušek popkultury |
Zatímco doposud byli hrdiny jeho knih většinou muži, kteří odmítají dospět, tentokrát je to kluk, který dospěje v muže tak rychle, že si to nedovedl představit, charakterizují ohlasy nejnovější román Nicka Hornbyho Po hlavě.
Letos jednapadesátiletý autor označovaný za humoristu si získal slávu dvěma tématy: pop music a kopanou. Druhou vášeň popsal ve své prvotině Fotbalová horečka z roku 1992; nadšená konzumace popkultury, kterou jeho postavy žijí a přes kterou se dokonce definují, je tématem knih Jak na věc nebo Všechny moje lásky. Její hrdina Rob má dokonce jako hobby sestavování osobních Top Five: pěti nejoblíbenějších filmů s titulky nebo pěti nejoblíbenějších písniček, zpěváků a skupin.
Hudba je iniciačním momentem i u souboru 31 songů. Spisovatel píše o jedenatřiceti skladbách, jež nějak ovlivnily jeho život nebo pohled na svět a každá z nich je "záminkou" k informacím, ke vzpomínkám i úvahám.
Hornbyho středostavovští hrdinové podléhají svůdnosti života filmových a rockových hvězd, zůstávají single a odkládají "dospělé" povinnosti. Autor to nijak neřeší, jen reflektuje s pochopením i s ironií a cynismem, nadto většinou jako moralista na konci přidává alespoň částečnou proměnu svých hrdinů.
Má to vtip, empatii i hloubku, je to směšné i absurdní, ale pro svět zaopatřených obyvatel Západu výstižné, hodnotí Hornbyho knihy recenzenti.
Není divu, že si jeho "laskavé kritiky" - která dává našim slabostem rozhřešení i šanci na nápravu - všimli i filmaři a definitivně z něj udělali další hvězdu popkultury, možná dokonce jednu z jejích ikon. Nejslavnější je přepis románu Jak na věc s Hughem Grantem v hlavní roli.
A stejně tak není divu, že Hornbyho považuje za svého favorita Michal Viewegh. Nutno ovšem říct, že u fanouška Arsenalu má prostupování hranic mezi popkulturou a uměním větší šmrnc než domácí pokusy - asi jako se liší hudba ze špičky britských hitparád od té české.
Jako protipól Hornbyho bezstarostnosti se často udává jeho rodičovské angažmá. Dospívající syn trpící autismem, spisovatel proto vybudoval spolu s rodiči dalších takto handicapovaných dětí školu jménem TreeHouse. V její prospěch se stal i editorem povídkové sbírky Rozhovory s andělem.
