Londýn - Jen pár dní po prvním „oficiálně schváleném" pokračování Medvídka Pú přichází v Británii na pulty nový díl další populární série, který už nenapsal její původní autor. Na žádost vydavatelů vytvořil irský spisovatel Eoin Colfer šestý díl kultovní ságy Stopařův průvodce po Galaxii (Hitchhiker's Guide To The Galaxy).
Populární „trilogie v pěti dílech" z pera Douglase Adamse vyšla mezi lety 1979 a 1992 a podle příznivců této sci-fi satiry patří k tomu vůbec nejvtipnějšímu, nejoriginálnějšímu, nejbláznivějšímu a nejhravějšímu, co si v celém vesmíru můžete přečíst.
I oddaní fanoušci přiznávají, že po prvních dvou dílech kvalita série upadala, přesto patří mezi nejpřísnější strážce její čistoty a nedotknutelnosti.
Colfer, kterého oslovilo nakladatelství u příležitosti 30. výročí od vydání prvního dílu, tak popsal jejich reakce jako „verbální vitriol". Argument, že sám Adams pokračování plánoval, ale nestihl, u nich celkem logicky nezabral.
Nálož verbálního vitriolu
Těsně před pondělním vydáním knihy nazvané And Another Thing... tak Colfer přiznal, že zpětně hodnotí přijetí nabídky jako jedno z nejodvážnějších ve svém životě. „Tušil jsem, že o mě bude zájem, ale tohle překonalo očekávání. Připadal jsem si jako účastník první série Big Brothera."
Přesto nelituje: byla to prý ta nejnepravděpodobnější věc, která se mu kdy stala, protože je velkým fanouškem původní série a vždycky podvědomě toužil a věřil, že se k ní připojí.
Vzpomíná, že Stopařův průvodce (fanoušky zkracovaný na H2G2) byl pro něj a jeho přátele „dalšími" Monty Pythony. „Často jsme si z těch knih citovali hlášky a zkoušeli do normální konverzace co nejčastěji nacpat číslo 42."
Tady je asi čas na exkurzi do Douglasova surreálného světa: 42 je odpovědí na „základní otázku Života, Vesmíru a vůbec". Za 7,5 milionu let ji vypočítala ji Hlubina myšlení, největší počítač všech dob. Bohužel nebylo známo znění oné otázky.
Celý příběh začíná v prvním dílu zničením Země, která musí udělat místo nové galaktické dálnici. Hlavním hrdinou je pozemšťan Arthur Dent; s pomocí svého přítele Forda Prefecta, údajně nezaměstnaného herce, z něhož se vyklube mimozemšťan, stopne kosmickou loď, a tak se mu podaří z místa katastrofy uniknout.
Právě Prefect putuje po vesmíru a sbírá informace pro titulního Stopařova průvodce po Galaxii, na jehož titulu je asi nejcitovanější hláška celé série: Nepropadejte panice!
Pythoni a Mel Brooks ve vesmíru
Úvodní díl vznikl podle prvních čtyř částí stejnojmenné Adamsovy rozhlasové hry vysílané BBC od roku 1978.
Celkem se prodalo na 15 milionů knih. Později se na BBC objevil i televizní seriál. Mnohem rozpačitější přijetí od fanoušků měla v roce 2005 filmová adaptace prvního dílu - přestože sám Douglas, který zemřel v roce 2001, o ni sám dlouho usiloval.
Colfer srovnává Douglasův literární styl právě se zmíněnými Monty Pythony. „Respektive je to jako kdyby se Monty Pythoni setkali s Melem Brooksem ve vesmíru," říká s tím, že v jeho verzi bude pokračování blíž ke komediografu Brooksovi, autorovi Producentů, Němého filmu, Žhavých sedel nebo Mladého Frankensteina.
Odmítl dokonce číst Douglasovy poznámky pro chystané pokračování, aby se příliš nesnažil o čistou nápodobu. Přesto už dopředu řekl, že fanoušky neochudí o nejznámější figury: kromě Denta a Perfecta se tu objeví rasa Vogonů, kterou považuje za metaforu byrokracie, stejně jako dvouhlavý galaktický prezident Zafod Bíblbrox i neodolatelně depresivní robot Marvin.
K nim Ir Colfer přidává i svou postavu: stejně jako Ford je Hillman Hunter pojmenován podle auta a poprvé se objeví, když s irským přízvukem zpovídá kandidáty na funkci Boha na malé planetě.
Colfer (1965) je znám především jako ceněný autor série dětských fantasy románů o Artemisi Fowlovi, malém vynalézavém zločinci, jenž je jakýmsi antipodem Harryho Pottera. A odkaz na něj je i ve Stopaři.
Artrockový marnotratník Douglas
Skoro dva metry vysoký a akademicky vzdělaný Douglas nebyl jen spisovatel, ale scenárista, dramatik a také hudebník, respektive velký hudební fanoušek. Byl přítelem Garyho Brookera z Procol Harum a kytaristy Pink Floyd Davida Gilmoura. Právě pompézní hudba 70. let nabízí pro styl a charakteristiku Stopařova průvodce dobré přirovnání.
I Douglas odbíhá od příběhu a „marnotratně" chrlí vtipy v každé větě; sóluje a dotahuje ad absurdum jazykovou a situační komiku, stejně jako své společenské a technologické vize. Colfer si proto pro inspiraci udělal „stopařský playlist" a zařadil na něj Kate Bush, Bowieho nebo Queen.
Jeho kniha - v Británii ji vydal Penguin a v USA Disneyho nakladatelství Hyperion - se připojuje k sílící vlně „oficiálních" pokračování knižních klasik, která vyvrhla na pulty Petera Pana, Jamese Bonda, Draculu a naposledy zmíněného Púa.
Literárněvědná teorie sice nevidí nic nového v tom, že se nějaký svět stal tak nezávislým na svém tvůrci, že vyvolává touhu být rozšiřován; to už zažil Sherlock Holmes, Jih proti Severu, ale i Star Wars a Star Trek.
Tyto snahy ovšem většinou vycházely spontánně a zezdola, od komunit fanoušků a ctitelů - i když jimi mohli být profesionální spisovatelé. Jak se ale pod vlivem internetu a prolamování společenských tabu bortí klasický institut autorství, nebojí se přebírat iniciativu i nakladatelé nebo podnikavější dědici a vydání "oficiálních pokračování" provází i propracovaný marketing.
