reklama
 
 

Múzou Toulouse-Lautreca byla dekadentní psychotička

11. 9. 2011 8:00
První výstava věnující se Toulouse-Lautrecově múze.

Recenze -  Jane Avril (1868-1943), slavná francouzská tanečnice na prahu Belle Epoque, vlastně nebyla žádnou krasavicí. Což nechápejte jako škodolibou poznámku, spíše jako sdílený údiv a v případě jejích současníků zároveň obdiv, který dívku narozenou pod jménem Jeanne Richepin v době její největší slávy obklopoval.   

Není tajemstvím, že pařížská moderna chodila do tančíren a vykřičených domů jako do knihovny; čili tanečnice, barové zpěvačky a děvky (v těsné souvislosti) byly pro lodivody nových uměleckých obzorů zcela nepostradatelnou součástí jejich obrazivosti (za všechny další zmiňme Kiki z Montparnassu). Občas si kvůli nim i řezaly uši (což, řečeno s Artaudem, je ještě čajíček).

Jane Avril byla múzou Henriho de Toulouse-Lautreca, s nímž ji pojilo jak přátelství, tak postižení, které rusovlasá tanečnici přetavila v charakteristicky divoký, až frenetický způsob tance. Však se také coby "hysterka" léčila i v nechvalně proslulém špitále v Salpêtrière, kde se u Jeana-Martina Charcota lecčemus přiučil Sigmund Freud. Ale to nechme stranou.

Excentrická dvojka

Pokud budete mít cestu kolem, vyplatí se Sommerset House neminout. Už proto, že jeho Courtauld Gallery patří k jedněm z nejlepších komorních sbírek evropské moderny (Barbizonská škola, Manet, Cézanne, Gauguin, van Gogh). Stejně tak  dočasná komorní výstava pokrývající všehovšudy dvě místnosti je prvním uceleným vhledem do Toulouse-Lautrecova konkrétního, k určité tanečnici se vážícího rukopisu, který do značné míry seismicky snímal a transformoval její pohyby.

Faktografická část obsahuje řadu materiálů spojených se životem i prací Jane Avril. Reflexe z tisku, prozaické i básnivé pajány na její osobu a tanec, kontext jejího pobytu v Salpêtrière, souvislost s Charcotovou obsesí excesivními gesty nebo originály programů tančíren. 

Což dává samo o sobě zajímavou konstelaci materiálů, dalece přesahujících nutnost zaplnit výstavní prostor. Zprostředkující funkci se samotným jádrem expozice, tedy s pracemi Toulouse-Lautreca, představují kromě svědectví ze Salpêtrière i civilní fotografie Jane Avril, které naplno odhalují, že se v jejím případě rozhodně nejednalo o prvoplánově vyzývavou mrchu á la La Goulue. Ostatně olej z roku 1892, na kterém obě stojí vedle sebe, na výstavě naleznete též.

Jane Avril vedle zmíněné kolegyně představovala pomyslnou dvojku: výstava každopádně umožňuje postřehnout, nakolik byla právě Avril pro moderní reprezentaci - řekněme - vhodnější či více inspirující. 

Uvolňující gesta

Na Toulouse-Lautrecových plakátech Jane Avril bezpečně poznáte. Nejen podle ryšavé kštice, ale zejména podle onoho divokého výkopu a charakteristické křivolakosti nohou dané postižením z dětství. Jsou to každopádně přípravné kresby, které naplno odhalují energetický potenciál jejích pohybů, jež - zaznamenány kresbou - představovaly pro Charcota a jeho spolupracovníky cosi jako ikonografii hysterie. 

Video: youtube.com

Toulouse-Lautrecovy kresby se v lecčems podobají medicínským kresbám ze špitálu. Jestliže byl tanec pro Jane Avril (dle jejích vlastních slov) katalyzátorem, jakousi transformací excesivních gest do akceptovatelné podoby, pak Toulouse-Lautrecova kresba analogicky a ve vztahu k jejím pohybům dala tvar energetickému projevu na poli umění.

Související kontrast k dynamickým kresbám představují oleje, na kterých je ani ne třicetiletá Avril vyobrazena mimo pódium jako vyloženě zestárlá, skoro odepsaná žena. Toulouse-Lautreca asi nelze podezírat ze škodolibosti: tyto obrazy naopak představují protipól těla v napjatém pohybu, kterému je spíše než klidový stav bližší cosi jako smrsknutí či zhroucení. 

Toulouse-Lautrec a Jane Avril. Za oponou Moulin Rouge. Sommerset House, Strand, Londýn. Výstava trvá do 18. září 2011.

autor: Ondřej Váša | 11. 9. 2011 8:00

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama