Praha - Milada Horáková se po šedesáti letech vrací do kin. Týdeníky o procesu se zrádkyní národa střídá operní zpracování jednoho z nejsilnějších příběhů českých dějin.
Na počátku byl úmysl natočit několik záběrů z opery Zítra se bude… pro film Kawasakiho růže, který má podobné téma - komunistickou minulost Československa. Brzy poté Jan Hřebejk zjistil, že asi nenajde vhodný „můstek". A do toho mu zavolal střihač Vladimír Barák: „Z toho materiálu to sestříháme celý!"
Tak prý vznikl filmový záznam operního zpracování soudního procesu s Miladou Horákovou, který vstoupí 13. května do kin. Distributorem je společnost Aerofilms, která má s operou v kinech zkušenosti: zaštiťuje oblíbené přímé přenosy představení z Metropolitní opery v New Yorku.
Inscenaci o političce popravené v červnu 1950 připravili Aleš Březina a Jiří Nekvasil. Pro libreto použili autentické dokumenty, rozhlasové záznamy, přepisy výslechů, poznámky z přípravy procesu i zmanipulované reakce veřejnosti. Strohé libreto v nekompromisních kadencích podává Soňa Červená, jež převzala za svůj výkon cenu Alfréda Radoka.
Komorní opera měla v pražském Divadle Kolowrat premiéru před dvěma lety. Stala se jednou z nejúspěšnějších inscenací roku 2008 u diváků i kritiky. Březina s Nekvasilem za ni získali cenu Sazky a Divadelních novin, v anketě tohoto odborného čtrnáctideníku byla vyhlášena druhou nejlepší inscenací roku.
Skladatel Aleš Březina je autorem hudby nejúspěšnějším filmům posledních let, často spolupracoval právě s Hřebejkem. Na kontě má snímky Obsluhoval jsem anglického krále, Musíme si pomáhat, Knoflíkáři, Horem pádem nebo Kráska v nesnázích.
Operu-proces Zítra se bude... prý psal Červené přímo "na tělo". Čtyřiaosmdesátiletá pěvkyně ji provází mluveným slovem a v některých pasážích zpívá; je prokurátorem, komentátorem i Horákovou.
Autoři si ji nevybrali náhodně, její matka zemřela v 50. letech za neznámých okolností ve vězení, sama pěvkyně byla nucena kvůli perzekuci odejít do exilu. S legendární mezzosopranistkou spoluúčinkuje kontratenorista Jan Mikušek.
Záznam vznikl při speciálním představení pro technickou zkoušku. Producentům se na přání tvůrců povedlo sehnat tři kamery RedCam - což je digitální technologie s filmovou kvalitou. Na dvě natáčeli Jan Malíř a Martin Šácha, třetí kamera zůstala jako záložní a stále snímala celek.
„Myslím, že filmovým obrazem i digitálním zvukem může záznam zaujmout operní fanoušky, kteří původní projekt neviděli," věří Hřebejk.
