Praha - V polovině února vyšla v Německu v nakladatelství Voland & Quist komiksová trilogie Alois Nebel. Literární dům ve Stuttgartu k této příležitosti připravil ve spolupráci s autory Jaroslavem Rudišem a Jaromírem 99 i výstavu Alois Nebel – Život podle jízdního řádu.
Na vernisáži ve středu 7. března vystoupí také kapela Priessnitz. Výstava potrvá do 25. května a bude putovat po dalších německých městech. Spisovatel Jaroslav Rudiš, výtvarník Jaromír 99, VJ Clad a Priessnitz zároveň Nebela představí na několika literárně-hudebních večerech – v Curychu (8.3.), na knižním veletrhu v Lipsku (16.3.), v Sulzbach-Rosenbergu, Hausachu, Mnichově a Berlíně. Nebel má i svou německou stránku.
Čtěte také:
Recenze: Alois Nebel chce být jen cool Král Šumavy
O historii by měl Jaroslav Rudiš psát spíš komiksy
Všech dílů komiksu o samotářském výpravčím vlaků ze stanice Bílý Potok se od vydání prvního svazku v roce 2003 prodalo již 25 tisíc. Komiks vyšel také polsky, byl uveden jako rozhlasová a divadelní hra. Filmovou adaptaci Tomáše Luňáka, která byla uvedená na festivalu v Benátkách a ucházela se o dva Oscary, vidělo u nás přes 100 tisíc diváků; po aktuálním uvedení na Slovensku vstoupí film v březnu do francouzské a v létě také do německé distribuce.
Jaroslavu Rudišovi zároveň v březnu vycházejí dva překlady jeho knih – v nakladatelství Luchterhand německý překlad románu Potichu (pod názvem Stille in Prag) a v pařížském nakladatelství Books Éditions francouzský překlad posledního románu Konec punku v Helsinkách (La fin des punks à Helsinki).
Německé vydání Nebela (v překladu Evy Profousové) vzbudilo zájem německých novinářů. Dvě tiskové strany v sobotní kulturní příloze mu věnoval přední německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Chválí nejen „mimořádné literární a výtvarné kvality“ příběhu, ale také volbu tématu.
„Je to oslnivý komiksový román. Autoři přiblížili eposem o železničáři Aloisi Nebelovi Čechům dlouho potlačovanou část jejich nedávných dějin,“ napsal o komiksu Dirk Schümer, který se v esejistické reportáži vydal na sněhem zapadané Jesenicko. Putuje po místech, kde se Nebelův příběh odehrává, hledá stanici Bílý Potok a navštíví také koncert kapely Priessnitz.
Pasivního pozorovatele Nebela, jehož nádražím se valí nekonečné vlaky z temných dějin střední Evropy, přirovnává k modernímu romantickému Donu Quijotovi: „Baculatý Alois tu stojí sám proti těm, kdo vyhánějí a vydávají rozkazy – malý nádražák proti velkým vůdcům. To může skončit jedině na ulici, v blázinci, nebo ve vězení.“
Michael Heitmann z agentury DPA pak v článku pro berlínský deník Tagesspiegel Nebela popisuje jako „Švejka bez jeho zlomyslnosti“ a celou trilogii považuje za „humorné komiksové putování česko-německou stísněností.“
Mirko Schwanitz z rozhlasové stanice WDR 3 Nebela naopak vnímá jako moderního Švejka, obyčejného, dobrosrdečného proletáře, jemuž osud daroval více moudrosti, než kolik dosáhne vystudovaná elita. „Možná tohle způsobilo jedinečný úspěch komiksu, možná proto oslovuje srdce mladých i starších čtenářů. A to i přes téma česko-německých vztahů,“ píše.
Alois Nebel byl uveden jako první komiksový román v moderní české historii. V roce 2003 vyšla kniha Bílý Potok a po jejím úspěchu následovaly dva další díly - Hlavní nádraží a Zlaté Hory. Ty završily trilogii, jež byla jako celek uvedena v roce 2006.
Jeho adaptace byla prvním českým celovečerním filmem natočeným tzv. rotoskopií. Záběry natočené s herci jsou překresleny ve stylu komiksové předlohy. Film vznikl v mezinárodní koprodukci společností Negativ, Česká televize, UPP, Soundsquare, slovenské společnosti Tobogang a německé společnosti Pallas Film.
