Holky jsou Kelmanova prvotina, ale okamžitě se stala americkým bestsellerem a během krátké doby byla přeložena do všech světových jazyků.

Svůj debutový román Kelman původně odevzdal jako diplomovou práci na rhodeislandské Brown University, kde navštěvoval kurz tvůrčího psaní. Komise mu za něj udělila Cenu Jamese Assatlyho, která se udílí studentovi, jenž nejlépe zpracuje téma sexuální identity, osobní důstojnosti a sociálních změn.

Portrét autora si můžete přečíst TADY.

Po přečtení románu se tato cena v čtenářových očích stává chimérou, o které raději nechce vědět, kdo a proč ji ve skutečnosti udílí. Kelman se dotkl všech témat. Jeho hrdinové (v knize jsou tři) se svou sexuální identitou rozhodně nemají potíže. Přesně vědí, co chtějí, a také vědí, jak svého dosáhnout. O důstojnost jim jde vždy až v první řadě, a to až do bodu zlomu, který nad nimi visí jako Damoklův meč a jenž si velmi jasně uvědomují. Sociální změnou si také prošli. Dostali se hodně vysoko a zjistili, že spolu se získanou mocí cosi ztratili - nevinnost a zábrany.

Z obálky českého vydání | Foto: Aktuálně.cz

Dívenky a děvčátka

Kelmanovi hrdinové si potrpí na ženy, co na ženy, oni si potrpí na holky, cácorky, které sotva odrostly hraní si s Barbínami. Už to samo přece zasluhuje zatracení, ale to není všechno. Ke všemu je zde rouhačský styl, kterým je román napsán. A Kelman se nebojí ani polemizovat s Nabokovem, nevěří mu jeho Lolitu. Netradiční du-forma má za následek, že celý text vyznívá jako agitace.

"Jakási matka tě přistihne, jak se díváš na její dceru. Zamračí se, ví, na co myslíš, protože ví, na co myslí její manžel, když se dívá na kamarádky své dcery. Ale přesto se zamračí ještě víc, když si všimne, jak její dcera opětuje tvůj pohled."

Delší ukázku z knihy naleznete ZDE.

A přesto je celý text napsaný s racionálním nadhledem, který balancuje na hranici ironie, ve vyhrocených pasážích sklouzává až hluboko do vod sarkasmu. Tři zcela anonymní hrdiny (anonymní proto, aby čtenáři nebo čtenářky mohli na jejich místo co nejsnadněji dosadit sebe) doprovází vypravěč, který pomocí vědeckých poznatků z etymologie dokazuje, že láska je výmysl, který člověk nezná déle než tisíc let. Poukazuje na pravé významy slov, jež dnes bereme jako romantická. Právě tento vypravěč působí jako moderní markýz de Sade, který odhaluje to, co by i v mezích morálky 21. století mělo zůstat neodhaleno.

Pro dokončení recenze pokračujte TUDY.