reklama
 
 

Karel Šiktanc - Rozhovor ve Slávii

21. 11. 2005 5:00
Praha - Podzim v plném proudu, Seifertova cena je udělena, předseda její komise má teď trochu volněji. Proto jsme se s ním sešli, abychom si promluvili nejen o Seifertově ceně, ale o literárním dění obecně.

Domluvili jsme se na druhou hodinu odpolední v prostředí tak nějak příznačném - v kavárně Slávii. Při příchodu ve 13:55 má už Karel Šiktanc objednáno a netrpělivě vyhlíží. Energie každého pohybu je pozoruhodná, stejně jako každá věta, kterou to odpoledne vyslovil

Pane Šiktanci, začněme z druhého konce než od psaní - čtete mladé autory?
Ke mně se vždycky musí nějak dostat. Podle mě je docela zajímavý Balabán. Kahuda se mi také líbí, ten umí psát, ale semtam sklouzne do jakési nastolené ošklivosti, což mě u něj mate a já tomu moc nerozumím. Po Mistrech, jako byl Hrabal, by tihle mohli být dobrými pokračovateli. Prózu čtu moc. Některé texty čtu jako Bibli. Mám moc rád Faulknera, Babela, Patricka Whitea, jeho Oko uragánu, to je pro mě něco. Ještě za bolševika jsem mu chtěl napsat, ale vždycky jsem si říkal, že to asi nejde. Teď už je po smrti a mě to mrzí.

A co říkáte na moderní směry, co třeba postmodernismus?
Tahle postmoderní próza, nějak nevím. Mám dojem, že ta móda už trochu přesvištěla, ale potřebuju tipy ke čtení, neznám to. Já jsem na postmodernismus trochu "ježatej", plánované relativizování hodnot a chtěný škleb jsou mi dost cizí.

Když je řeč o těch, co přišli po vás, myslíte, že vás čtou mladší generace?
Moc nevěřím, že mě čtou mladý, prý jo. Když vidím, že někdo ví, kdo jsem, o čem píšu, mám radost. V Brně existuje skupina Budoár staré dámy, dobře komponují, dobře zpívají. Zhudebnili moje staré texty, teď nahráli nové CD, jmenuje se My o vlku, to je podle mé básničky z Ostrova Štvanice. Prý je pěkné, ještě jsem ho ale neslyšel.

V poslední době se také objevily dva "mladé" časopisy s literární tématikou. Co říkáte na týdeník A2?
Zatím mi přijde hodně informativní, ale uvidíme, jsou tam mladí lidi, tak snad od nich můžeme něco očekávat. Já neměl rád Patočku, my jsme mu to přece kdysi předávali a pod ním se pak dostala politika na první a literatura na poslední místo. Když je tam to ctižádostivé nakročení, ten sebevědomý slovník, to já nerad. Chtěl bych, aby Literární noviny byly hlavně literární.
Zato třeba Odvrácená strana Měsíce z Ostravy, tam je cítit společný názor, že s nimi něco hýbe, Balabán, oba Hruškové, ti mě zaujali.

Pořád docela čerstvou novinkou je měsíčník Plav pro překladatele
Viděl jsem první číslo, pro mě jsou překlady moc důležité. Čechy jsou velmoc na překlady. Pro mě přečíst si přeloženou knihu na úrovni, pochopitelně to musí být dobrá kniha, znamená totéž, jako přečíst si původní dílo. Je-li to pan překladatel, je jeho práce na úrovni dobrého spisovatele. Ne aby sypal jeden překlad za druhým

Podobně to ale asi bude i s poezií?
Poezie má svůj život a potřebuje jít dál. Ale kam? Ten vedle řekne: "Ty jsi úplně na hlavu, to co děláš, to už je dávno mrtvý, to je pasé," a "ty už toho radši nech," to je logický. Takže si musíš umět stát na svém. Navíc radost z toho, že se to podařilo, že tohle je ono, trvá tak půl hodiny, hodinu. Pak jdete do města a zase vás napadá, že by se to dalo říct jinak. Je to taková marnost, taková cvokařská, bláznivá, krásná marnost.

Vracíte se tedy ke svým výtvorům? A třeba i později? Po letech?
Nikdy se k ničemu nevracím. Je to jako když odejde dítě z rodiny. A taky nemám na čtení poezie velkou výdrž. Buď začnu kejvat, nebo se s ní hádat, ne jako s prózou, tam mám výdrž obrovskou.

Je ale některá sbírka, na kterou vzpomínáte více?
Když jsem se teď díval na Český orloj, vůbec jsem nepochopil, jak jsem to mohl všechno upsat. Takový fláky.
Orloj jsem psal pro dospívajícího syna, chtěl jsem mu naznačit, kde jsou pro mě ty základní věci. Pak přišel Tanec smrti, to už jsem vstupoval do otevřené pře s tím, co tady tenkrát všechno bylo. Dvacet let není krátká doba, ale já si nestěžuju, nevracím se k tomu nějak trpitelsky.
Pro poezii není žádná horší nebo lepší doba. Hlavně mít, co říct. Poezie s novými lidmi, co přicházejí, má stále novou šanci.
Takže si myslíte, že česká poezie má budoucnost?
Já bych si moc přál, aby to tu nějaká parta mladejch lidí rozjela něčím zajímavým. Nemyslím jenom schválnosti, myslím nějaký společný tvůrčí tah. Nevěřím moc na skupiny, všichni se jen otírají o sebe, jsou tu spíš jednotlivci.

Pokračování rozhovoru naleznete zde.

#reklama

autor: Richard Klíčník | 21. 11. 2005 5:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama