Jsou lidské klony nelidské?

Aline Artode
20. 6. 2007 9:00
Ishigurův román plný otázek a tajemství vyšel česky.

Recenze Ve svém zatím posledním románu Neopouštěj mě, jehož překlad vydal BB/art , se Kazuo Ishiguro znovu prostřednictvím vzpomínek vydává na citlivou pouť pod povrch zdánlivě idylické skutečnosti. Nevtíravě odkrývá etická i existenciální témata; v náznacích, ale o to působivěji nám zároveň nabízí i možné odpovědi.

V Japonsku narozený Ishiguro žije od čtyř let v Británii a patří k silné generaci prominentních ostrovních autorů. Úspěch měla už jeho druhá kniha Malíř pomíjivého světa, ale zatím nejsilnějšího ohlasu se dočkal po vydání Soumraku dne oceněného Booker Prize, který se v roce 1995 dočkal i filmové adaptace.

Tímto románem ukončil debaty o svém původu. Zatímco v předchozích románech se Ishiguro pokoušel vyrovnat s tématem Japonska po druhé světové válce, je příběh Soumraku každým coulem britský. S nezaujatostí a nadhledem líčí příběh stárnoucího majordoma, který ve vzpomínkách na předválečnou zlatou éru Británie rozplétá nacistické aktivity svého lorda.

Přitom Ishiguro nepropadá sentimentalitě a drží si odstup, jaký by zvládl málokterý ostrovní autor. A to je důvod, který ho spolu s boomem "postkoloniální" literatury postavil na rovinu i s veličinami typu Rushdieho nebo Naipaula.

Anthony Hopkins v adaptaci Ishigurova románu Soumrak dne
Anthony Hopkins v adaptaci Ishigurova románu Soumrak dne | Foto: Aktuálně.cz

Jedinečnost pohledu platí to i pro jeho zatím poslední román Neopouštěj mě,  rovněž nominovaný na Booker Prize. Ishiguro si tu pohrává se sci-fi, která se opět vrací na literární výsluní. Zároveň ale přizpůsobuje žánr svým typickým tématům a prostředkům.

Nepopisuje vizi budoucnosti vycházející za hranice planety ani apokalyptické a antiutopické obrazy, nepotřebuje technologické výdobytky. Pomocí ich-formy, pro Ishigura charakteristické,  předkládá vzpomínky jednatřicetileté Kathy H. na dětství strávené v elitní internátní škole Hailsham.

Klid idylického prostředí přitom hned od počátku narušují indicie autora rámující román do podoby detektivní pseudo sci-fi. Na první pohled normální škola skrývá znepokojující tajemství.

Temné podloží příběhu v průběhu románu postupně víc a víc kontrastuje s naivitou a snovostí hrdinčiných vzpomínek, které jsou detailní jen do určité míry. Pocit odtržení od reality a neobjektivnosti zdůrazňuje i nekonkrétním čas, v němž se román odehrává. 

V jeho průběhu se postupně vynořují otázky: Proč jsou tu studenti tak usilovně vedeni k tvořivosti? Proč se ve vyprávění hrdinky nevyskytují vzpomínky na rodiče nebo proč je Hailsham tak uzavřený před zbytkem světa? Ishiguro nestupňuje napětí dlouho a poměrně záhy odpovídá: tamní studenti nejsou dětmi, nýbrž klony určenými k dárcovství orgánů.

Foto: Aktuálně.cz

Ishigurovy oblíbené figury tajemství a pátrání po čemsi neurčitém kontrastují s jednoduchostí a lineárností vyprávění. Text prostý formálních experimentů tak vyostřuje pohled na téma, které autora zajímá nejvíc. Jsou děti Hailshamu plnohodnotnými bytostmi? Co určuje lidskost člověka?

Nakonec Ishiguro ukazuje, že Hailsham není uzavřený před světem, ale svět před ním. Strach společnosti ze zdánlivé nelidskosti klonů se snaží vyřešit jedna z vychovatelek školy tím, že podporuje onu tvořivost.

Podaří-li se jí dokázat duši u klonů, nechává Ishiguro otevřené. O to důrazněji ukazuje na problémy xenofobie "staré dobré Británie" - koloniální velmoci a země přistěhovalců, které potřebovala a kterých se zároveň obávala.

Předurčenost hlavních hrdinů, nemožnost a neschopnost vyhnout se osudu, posouvá příběh až na úroveň metafory celé lidské existence. Nenásilně, a přitom důrazně poukazuje román i na problém neodčinitelnosti vědeckých objevů.

Změny, které přinášejí, jsou nevratné a proměňují lidstvo definitivně. Stejně jako v Kathy, i v každém z nás ale nejasně přebývají zbytky starého světa, které čas od času vytahujeme na povrch s přáním, aby nás neopouštěly.

Vydání překladu je jednou událostí sezóny, i když Ishiguro není bezchybný. Nejslabším místem je závěr, kde jsou ústy bývalé vychovatelky vysvětlena temná místa, která čtenáři byla beztak jasná.

Přesto je román hodný pozornosti nejen etickými tématy, ale i jemností textu, který rozechvívá zásadní otázky.

Kazuo Ishiguro: Neopouštěj mě. Překlad Gisela Kubrichtová. 272 stran, doporučená cena 249 Kč.Vydal BB/art, 2007.

 

Právě se děje

Další zprávy