Nejslavnější dílo současného britského autora Andrewa Lloyda Webbera ve zpracování pražského divadla Spirála stálo před několika lety u zrodu éry velkých muzikálů v Česku. K té se před rokem přihlásila i nově otevřená Hudební scéna Městského divadla v Brně zahajovací inscenací Vlasy v režii hostujícího Doda Gombára.
Novozákonní příběh posledních sedmi dní života Ježíše Krista z pohledu Jidáše Iškariotského zpracovalo divadlo již přede dvěma lety v originální jazykové verzi jako zájezdovou inscenaci určenou pro Holandsko, Německo a další evropské země a tento víkend uvedená česká verze z ní přímo vychází.
Moderně vybavená budova vlastní rozsáhlý světelný park a především na něm a spolupráci s light designerem staví Stanislav Moša svou inscenaci. Již předehru doprovází čistě světelná show. Hra barev a kouře vytváří i většinu napětí a atmosféry v průběhu představení, které se spíše než na budování dramatických situací soustředí na vytváření barevných scénických obrazů.
Vychýlené těžiště
Těžiště hereckých výkonů se tak z jevištního jednání přesouvá víceméně do pěvecké oblasti, dotváření výtvarné kompozice spíše než režijnímu využití slouží i variabilní scéna. Poněkud statický ráz inscenace tak narušují především nepříliš četné taneční choreografie company, které jsou ale poněkud "všeobecné" a postrádají užší svázání s látkou.
Po hudební stránce je třeba vyzdvihnout profesionální výkon orchestru, v pěveckých výkonech však snad až příliš často dochází k intonačním nepřesnostem, obzvláště ve vyšších mužských partech, kde herci narážejí na své rozsahové možnosti. Podobný problém provází i úroveň hereckého ztvárnění jednotlivých árií, jež značně kolísá jak herec od herce, tak v rámci jednotlivých rolí.
Nevyvážené výkony
Zatímco v případě Oldřicha Smysla (Ježíš) lze hovořit o vyrovnaném výkonu, Ján Jackuliak (Jidáš) uvěřitelnou polohu nachází až v druhé polovině představení. Z dalších, herecky poměrně nevýrazných, rolí pak vyčnívají přehrávající Martin Havelka (Pilát Pontský) a Herodes Zdeňka Junáka, stylizovaný do dekadentní polohy, velmi podobné jako v pražském zpracování.
V rámci české muzikálové produkce lze brněnského Ježíše co do kvality zařadit mezi standard, srovnatelný např. s pražskými Bídníky nebo Galileem. Při porovnání se zahraničními i předchozí českou verzí však inscenace naráží na nepříliš využitý dramatický potenciál látky, statičnost a místy zbytečnou doslovnost, která se projevuje mj. ve scéně Jidášovi sebevraždy. Oproti loňským Vlasům se tak jedná, především po režijní stránce, spíše o krok zpět.
Premiéru mělo představení tuto sobotu a neděli.
