V nakladatelství BB art právě vyšla kniha s názvem Bylo nebylo - jsme nejsme, která je shrnutím básnířčiny celoživotní práce. V publikaci naleznete téměř půlstoletí poezie Jany Štroblové (1958-2006), které ji představuje jako autorku, jejíž tvorba je kontinuální, bez výrazných předělů či vybočení ze sebe sama. Jak řekl Kukal, Štroblová je svoje a vždycky byla. Do rubriky vybíráme báseň z její nejaktuálnější, letošní sbírky Třetí břeh.
Neskonalá krajina obrazu
Pták Hladolet i do našich snů zaletěl
a kloval, až je z nich jen úhor dne.
Zbyl tu však obraz:
ta krajina z ňader, těl,
dýchajících jak sady úrodné.
Mimo obraz
už tluče zobák do kláves,
do střech, brázd - všechno sebrat ze světa,
i lunu - v pádu ťukla o náves -
tak padá naklovnutá reneta;
a vítr prázdna vsed na Zem jako na koně,
větří, chce vyhladit
i stopu za vlky
Ale v obraze
klidně dál
(jen vzhlédni skrze jabloně)
úplněk visí
mezi jablky.
Jana Štroblová - Narodila se roku 1936, píše nejen básně, ale i eseje a prózy pro dospělé i pro děti. Studovala češtinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Do literatury vstoupila v padesátých letech, od té doby také přispívala do českých médií, mimo jiné byla zaměstnána i v literárně-dramatické redakci Českého rozhlasu. Patří mezi zakladatele nadace Spisovatelé za práva zvířat a Obce spisovatelů, je také spoluobnovitelkou činnosti Českého centra Mezinárodního PEN klubu. Z jejích sbírek jmenujme například Torza (1969), Úplněk (1980), Čarodění (1989), Světlohry (1996) a v neposlední řadě aktuální sbírku Třetí břeh (2006).
