Praha - Fronty rodin s dětmi vinoucí se o víkendech ke vstupu do Národního technického muzea svědčí o tom, jak citelně Pražanům tato instituce chyběla. Kompletně uzavřena byla čtyři a půl roku s přerušením na jednorázové akce. Pamětníci zavzpomínají například na expozici obrazů autora Vetřelce H. R. Gigera, jejíž syrovost umocňoval beton podlah a stěn.
V posledních letech to muzeum nemělo snadné. Množila se pochybení ředitele Horymíra Kubíčka, bylo mu vyčítáno, že nedokázal otevřít muzeum ke 100. výročí založení, objevila se podezření, že si přilepšuje z rozpočtu.
Proto byl loni v létě odvolán a v prosinci získalo NTM nového generálního ředitele Karla Ksandra. Ten se snažil uspíšit otevření i za cenu, že nebudou přístupné všechny expozice. Brány otevřelo oprášené muzeum 16. února.
Otvor čeká na kyvadlo
Přestože běží ve zkušebním provozu, nabízí toho hodně. Nejdříve padnou do oka změny v architektuře a vybavení. Pokladna se přemístila jako elegantní oválný ostrůvek do vestibulu. Přibylo mramorového obložení, což odpovídá původnímu návrhu architekta budovy Milana Babušky z roku 1935. Vstupní hala tak ale působí až funerálním dojmem a je otázka, zda bylo zapotřebí ctít původní klasicistně-funkcionalistické pojetí (jiná varianta ale prý nepřicházela v úvahu kvůli památkářům).
Pozitivní zprávou je, že poprvé je muzeum dispozičně využito tak, jak architekt předpokládal. Budova byla dokončena v roce 1941 a po okupaci tu byla zřízena pošta. Velké výstavní sály byly rozděleny příčkami na kanceláře a tento paskvil pak zdědilo muzeum i na pozdější časy, kdy se dělilo o podstatnou část prostoru s nevítanými nájemníky; ti zde zůstali až do počátku 90. let minulého století. Dnes můžeme konečně vychutnat velkorysé řešení dvojího schodiště a rozlehlých foyer před sály.
Realizovány byly i přípravy k zavěšení původně plánovaného Foucaultova kyvadla. Jenže zatím tu zeje úhledný otvor. Ukázalo se, že ani dvě patra nestačí, aby se na jeho délce projevilo otáčení Země. Zřejmě budou k postupné změně roviny kyvu potřeba elektromagnetické impulsy.
Na pozemku se původně počítalo ještě se stavbou jedné budovy, mezi návrhy bylo i planetárium. Ani tyto plány nejsou vyloučené, v rozpočtu ministerstva kultury se prý nachází 900 milionů korun vyčleněných na tuto stavbu.
V suterénu se chystá restaurace ve stylu rychlého občerstvení, když však projdete všemi patry, máte pocit, že jste něco přehlédli. Ano, kde je kavárna? Projdete vše ještě jednou. Ale kavárna, která by byla samozřejmou zastávkou, tu zkrátka není. Dokonce ani v podobě pochybného bufetu z doby před rekonstrukcí.
Vedení to vysvětluje technickými důvody a přiznává, že na to upozorňuje skoro každý druhý zápis v knize návštěv. Je to tedy i na vás. U budovy s jedinečným výhledem na Prahu to považuji za nejzásadnější pochybení a je to v přímém rozporu s tvrzením vedení, že chce do muzea přitáhnout rodiny s dětmi.
Pokud má být muzeum živé a příjemné místo, pak je dobře situovaná kavárna stejně důležitá jako expozice. Teprve existence takového velkoryse pojatého místa vytváří rozdíl mezi moderním muzeem a depozitářem.
Doprava: Havel i Klaus
Hlavním tahákem muzea zůstává sbírka dopravních prostředků. Ta zůstala z větší části stejná. Ubylo lokomotiv, protože se od roku 2016 počítá s otevřením muzea železniční dopravy ve vozovně Masarykova nádraží. Přibylo automobilů, mezi nimi i prastarý Mercedes Benz, který muzeu daroval Karel Schwarzenberg a přispěl i na nátěr.
Najdeme zde například první automobil vyrobený na českém území či letoun Jana Kašpara. Technické pamětihodnosti se občas prolínají s politicko-kulturními. Neforemný Renault 20, první oficiální automobil prezidenta Václava Havla, tu zřejmě nestojí proto, že by byl pozoruhodný z historického hlediska, ale jako zajímavost. V povinném doplňku je zde Škoda Superb Václava Klause.
Co zarazí z nových přírůstků v hale dopravy, jsou skleněné vitríny s exponáty z rodu domácích spotřebičů a dalších zcela nesouvisejících oblastí. Záměrem bylo zřejmě zpestření prohlídky, ale marně hledám spojitost s okolo stojícími automobily.
Foto: jistý přístup
Uctivá poklona našim prezidentům se opakuje v menší síni Fotografický ateliér. Defiluje zde historie fotoaparátů i metod zhotovování fotografií. Jaksi symbolicky tu odcházení epochy kinofilmů představuje fotografie Václav Havel píše dopis Gustavu Husákovi, zatímco na novou epochu digitální fotografie se usmívá z barevného snímku Václav Klaus.
Na konci ateliéru čeká v ochranné atmosféře mnohem větší pozoruhodnost: jedna z vůbec prvních fotografií, Zátiší v atelieru od J. L. M. Daguerra z roku 1839. Její téma ilustruje, jak nové médium zpočátku vždy napodobuje postupy médií starších.
Vystavené předměty jsou ovšem uloženy v úhledných skleněných vitrínkách nijak nepřipomínajících, že žijeme v 21. století. O sto let zpět nás přenese i model fotoateliéru, kde se návštěvníci budou moci v historických kostýmech nechat vyfotografovat. Aparát si však musí donést vlastní; což je dobrý příklad, jak málo interaktivní zůstává většina expozic.
Interaktivita musí být noční můrou současného vedení muzea, protože na ni - tedy na její nepřítomnost - se ptá kde kdo. A vedení dokola vysvětluje, že NTM je především sbírkové muzeum honosící se jednou z nejkvalitnějších kolekcí historické techniky ve střední Evropě a z toho vychází „jistý konzervativní přístup v prezentaci".
Nesmíme si prý plést technické muzeum s vědeckým parkem, jaký mají třeba v Plzni a jehož účelem je vysvětlovat vědecké a technické principy. Za dostatečnou komunikaci s návštěvníky jsou označovány infokiosky, interaktivní obrazovky, jimiž si může vždy jeden člověk listovat jako brožurou. Z komunikace s pracovníky muzea ostatně vyplývá, že si sbírek cení natolik, že je považují za dostačující k naplnění poslání své instituce.
Podle tiskové mluvčí chce muzeum interaktivitu zajišťovat doprovodnými programy, přednáškami, workshopy pro školy a dětskými dílnami. Spokojí se s tím dnešní návštěvník, který se ocitl v muzeu, aniž dopředu nastuduje plán workshopů? Těžko říci, pokud bude trochu zcestovalý po světě, asi ne. Na druhou stranu musíme respektovat omezené prostorové kapacity muzea (třeba berlínské je mnohonásobně větší) a omezený rozpočet finanční.
Tisk a Astronomie: osobitá tvář
Pokud se někdo začal u dopravy a fotografie obávat, že ho čeká muzeum z pravěku, pak jeho obavy ason částečně rozptýlí expozice Tiskařství v prvním a Astronomie ve druhém patře. Především na nich potěší snaha architektů o osobitou tvář výstav zrcadlících téma. Tiskařství je pojaté jako tiskařská dílna přeplněná tiskařskými stroji a pomůckami. Nechybí první rotačka v českých zemích, MAN z roku 1876.
Zřetelně tu soupeří snaha o edukativnost s prostou sbírkovou prezentací. Na jedné straně tu jsou některé - hle! - interaktivní prvky jako možnost převést si vlastní, na místě pořízenou fotografii do různě hrubých rastrů, na druhé straně je většina exponátů opatřena stručnými popisky (funkci rotačky laik jistě nepochytí).
Opravdu magickou atmosféru má výstava Astronomie od studia Projektil. Prostor je rozdělen oblým skleněným bludištěm do buněk, za jejichž stěnami můžeme obdivovat nádheru starých aparátů. Dávno před tím, než moderna vyhlásila ornament za zločin, bylo zvykem luxusní přístroje zhotovovat s téměř šperkařským zdobením, a nad exponáty, jež měli v rukou i astronomové zvučných jmen, se tají dech.
Jmenujme alespoň Organum Mathematicum, jakýsi univerzální tahák od jednoho z největších polyhistorů 17. století Athanasia Kirchera. Ani tady nechybí elementární interaktivita - návštěvník si může vyzkoušet práci s kvadrantem.
Architektura: ostrůvky svobody
Úplně novou expozicí ve třetím patře budovy je Architektura, stavitelství a průmyslový design. Jde o velkou splátku dluhu: NTM hostí také archiv architektury, ale poprvé ho na Letné může představit prostřednictvím hmotných památek a reprodukcí. Tato expozice je asi nejméně pohledná a přehledná, ale zkuste vystavovat v jedné místnosti „architekturu"!
Okružní pohyb místností nás provede styly od roku 1860 do roku 1989. Rekonstruované pracovny architektů z různých dob jsou vybaveny autentickými předměty, například kartotéční skříní Pavla Janáka. Uprostřed sálu je centrální kubistická místnost, nechybí ani reprezentativní pohled na socialistickou architekturu a její „ostrůvky svobody" v podobě sdružení SIAL.
Nejkrásnější exponát nás čeká ještě před vstupem do expozice. Muzeu se povedl úžasný kousek. Po důkladné rekonstrukci zprovoznilo „zpívající fontánu" - jeden z ústředních artefaktů naší účasti na bruselském EXPO v roce 1958 od architekta Adolfa Beneše a výtvarnice Dany Hlobilové. Léta chátrala v parku před galerií v Nitře. V 90. letech byla vrácena autorce a ta ji svěřila NTM, které do rekonstrukce investovalo téměř milion.
Další výstavy: Brno a vojsko
Aby pět dokončených expozicí nebylo málo, jsou tu dvě krátkodobé výstavy. V přízemí se představuje ukázkami ze svých sbírek technické muzeum v Brně. Výstava místy trpí nedostatkem textových informací, ale už pro pohled na funkční prototyp českého elektromobilu Ema 1 z roku 1970 nebo na údajně nejmenší ponorku na světě z let 1975-78 to stojí za to.
Kluky i tatínky pak dorazí vojenská technika ze sbírek Vojenského historického ústavu v suterénu. Tam byl původně plánován depozitář, ale místo bude zřejmě využito spíše na takové rozšíření výstavní plochy.
Uvažuje se i o zpřístupnění modelu uhelného a rudného dolu vybudovaného v druhém a třetím suterénu pod budovou. Ale zase - jsme u otázky peněz a času. O tom, co bude ve zbývajících dvou velkých výstavních sálech, vedení muzea hovoří mírně mlhavě. Důvodem není utajení před mezinárodní muzejní špionáží, ale čekání na revizi rozpočtu. Každopádně nejvíc rozpracovaná je expozice historie domácí techniky.
Ještě jednou si přihřeji svou polévku, když už ne kávu, a naznačím, že právě sem by mohla být vtipně zakomponována retro kavárna. Třeba v podobném duchu, jak ji geniálně zprovoznili v Muzeu hl. m. Prahy kvůli jedné jediné výstavě věnované výletním restauracím.
| Co se chystá |
Dne 14. května se bude konat vernisáž Expozice letectví, která se otevírá ke 100. výročí dálkového letu ing. Jana Kašpara z Pardubic do Velké Chuchle. Celý den bude zasvěcen příznivcům létání a všemu, co je s tím spojeno. Téhož dne ráno vyjede z Masarykova nádraží parní lokomotiva Zamračená (ze sbírek NTM) spolu se salonním vozem Františka Ferdinanda d´Este směrem do Pardubic, odpoledně zpět. Proč? Ing. Kašpar, když 13. 5. 1911 uskutečňoval svůj legendární let, využil jako navigace kolejí Pardubice - Praha, protože v té době žádné mapy pro letce neexistovaly. Už o víkendu 2. a 3. dubna se koná akce Hrboun má narozeniny - jedinečná možnost zažít největší vystavenou lokomotivu zpřístupněnou a ozvučenou.
