Rozhovor - Za kulturní událost roku 2008 lze z mnoha důvodů počítat i volby nového amerického prezidenta Obamy. Od dvou posledních voleb v roce 2000 i 2004 prorostla politika natolik do veřejného i kulturního života v USA, že bylo takřka nemožné zůstat apolitický.
Svým úhlem pohledu přispěli natolik různí tvůrci jako Michael Moore s bilancí Fahrenheit 9/11 nebo z nižších pudů těžící Green Day s konceptem American Idiot. Letošní volby byly názornou ukázkou toho, jak se umělci různých oborů předháněli v euforické podpoře demokratického kandidáta. Od písní pro předvolební kampaň až po design triček s jeho portrétem.
Na Pulitzerovu cenu nominovaná fotografka Greta Pratt, která se dlouhodobě věnuje mapování vizuálních symbolů, jimiž Amerika konstruuje svoji identitu, předvolební rok strávila prací na projektu Flag a Day.
V konceptu Vlajka dne na svém webu denně uveřejňovala novou fotografii "hvězd a pruhů" v nejabsurdnějších kontextech - od pistole benzínového čerpadla po pytel na brambory.
Po 11. září Spojené státy zažily novou vlnu vzedmutí patriotismu. I kvůli ní jsi loni začala s kontinuálním projektem Flag a Day, kdy jsi každý den uveřejňovala fotografii americké vlajky ve všemožných formách užití. Změnil se nějak způsob vnímání a používání vlajky během prezidentské kampaně?
Zvolený prezident Obama i senátor McCain působili celou dobu velmi vlastenecky. S jediným rozdílem: Obama na začátku kampaně nenosil odznáček s vlajkou, ke konci ano. Dohnalo ho k tomu veřejné mínění. V Americe pořád mnoho lidí věří, že využívání povrchních symbolů znamená, že jste vlastenci.
V americké mytologii a politické rétorice jsou silně zakořeněny pojmy "svoboda" nebo "volnost". Přidala jim finanční krize nějaké nové významy, dotkla se jich vůbec?
Letošní kampaň zdaleka nebyla tolik postavena na konceptech "svobody" a "volnosti" jako během Bushových let, kdy šlo o "osvobození" Iráku a boj za demokracii. A samozřejmě finanční krize názorně ukázala, že tuhle doktrínu nepotřebujeme.
Jak obtížné bylo ulovit každý den jeden snímek "hvězd a pruhů"? Byla jsi stále na lovu?
Vlastně to bylo dost snadné. Z největší části jsem jen fotografovala vlajky, jak jsem je potkávala během každodenních aktivit: cestou do obchodu, když jsem vyzvedávala děti ze školy nebo z kroužků. Vtip byl jen v tom všimnout si jich, protože vlajek je v USA stále ohromná záplava a člověk často nepostřehne to, co má přímo před očima. Dnes jsem ráda, že mám ten maraton za sebou. Už nechci dělat na ničem, co má spojitost s vlajkou. Předávkovala jsem se jí a vybudovala si vážný případ Pavlovského reflexu: jakmile vidím vlajku, udělá se mi zle.
Jaké bylo nejpodivnější místo, kde jsi vlajku objevila?
Wal-Mart po krátkou dobu prodával jednorázové plenky Malý vlastenec. Našla jsem na ně reklamu na internetu, ale když jsem se vydala do krámu, už je nedistribuovali. Myslím, že i Wal-Mart pochopil, jak směšné to bylo. Přitom není nezajímavé, že mnoho způsobů, jak se dnes v USA s vlajkou zachází, odporuje zákonnému použití a mělo by být správně stíháno stejně jako její pálení nebo věšení vzhůru nohama.
Je poměrně zajímavé, že v průběhu kampaně se z Obamy samotného stala ikona. Spousta mladých lidí si jej přivlastnila jako obrázek na tričku v podobně idealistickém vyznění, které dosud patřilo Che Guevarovi.
Jeho kampaň byla možná první, která pochopila a využila sílu obrazu k tomu, jak se interpretují dějiny. Přitom se nejednalo o ikony, které jsou charakteristické pro totalitní režimy, ale o marketingově zvládnutý tah. I tím vlastně dokázal oslovit lidi, kteří by nikdy předtím k volbám nepřišli. Sama mám tři trička, plakát a zapalovač s Obamovým portrétem.
Řada hudebníků, s kterými jsem měl možnost hovořit - mj. Conor Oberst z Bright Eyes - vždy hovořila o atmosféře nových "šedesátých let". Hudební scéna se semkla k podpoře Obamy. Můžeš porovnat náladu v posledních dvou prezidentských kampaních?
Změnilo se hodně klima, protože spousta Američanů, kteří se domnívali, že jejich hlas nemá váhu, se nyní registrovalo a šlo volit. A i když účast byla rekordní, není bez zajímavosti, že letos odvolilo přibližně stejné procento registrovaných voličů jako v roce 2004.
Na osobní rovině musím říct, že jsem volby intenzivně vnímala. Učím na Old Dominion University v Norfolku ve Virginii, což je stát, o nějž se hrálo, protože byl v primárkách červený. V den voleb jsem měla přednášky a většina mých studentů už před šestou ráno stála ve frontě, aby mohli odvolit a jít do školy. Bylo znát, jak jim došlo, že se jejich hlas může počítat.
