Praha - Po Romanu Týcovi, který k pamětní desce na Národní třídě přidal "fakující" ukazováčky, se rozhodl okomentovat nedávné 20. výročí listopadu Jiří David. A jak je ve veřejném prostoru jeho zvykem, na velikosti nešetřil.
Autor trnové koruny na Rudolfinu či neónového Srdce nad Hradem odhalil v úterý na pražském náměstí Franze Kafky více než sedmimetrovou plastiku sestavenou z desítek tisíc klíčů, jíž prý chce přispět k diskusi o situaci v české společnosti 20 let po sametové revoluci.
"Klíčovou sochou" tvoří nápis Revoluce z písmen stojících na sobě a zavinutých v DNA spirále. Největší z nich, horní R, postupně "drtí" všechna, která jsou pod ním. Podle Davida jeho dílo symbolizuje revoluci, jež požírá sama sebe.
Utajovaná kovová skulptura je sestavena z 85 tisíc klíčů a pracovalo se na ní 2700 hodin. Klíče - které můžou za větru "znovu" začít zvonit - odevzdali lidé z celého Česka, kteří hlasovali i o tom, kam plastiku umístit.
Zvítězila Praha, ale po několika měsících socha z náměstí Franze Kafky poputuje "na turné" do českých a moravských měst. Teprve poté se bude hledat definitivní místo v metropoli.
Socha odráží různé fonty používané v minulosti. Horní R má připomínat úvodní písmenko z Rudého práva, E je z nápisu na toaletním papíru, V má symbolizovat vatu. Následují písmena ze žvýkačky Pedro, z reklamy pana Vajíčka nebo z tuzexového bonu, spodní E pak má připomínat rozdrcenou komunistickou legitimaci.
David sám nabízí k soše řadu výkladů: celý nápis má vyjadřovat i to, že ne vše je dané a že ani současná politika není definitivní. "Objekt představuje osobní polemiku s vývojem v České republice. Nejde o oslavný pomník, nebo naopak pouze o kritické dílo. Plastika vyjadřuje ambivalenci, kterou pociťuji," říká.
"Samozřejmě počítám i s negativními reakcemi - v Čechách jakákoli věc, která má trochu jiný přesah než k zábavě, vyvolá negativní odezvu," dodává David, který působí také jako pedagog, publicista a kritik.
Počítá prý i s tím, že do sochy může někdo zasáhnout. Podobně jako jeho srdce na Hradě změnila v otazník skupina Ztohoven - jejímž členem je i zmíněný Roman Týc.
"Už když se to stalo, tak jsem se vůči tomu nevyčlenil, naopak podpořil jsem to. Pokud to nebude triviálně debilní a samotnou věc to v principu nezdevastuje, tak proti tomu nemůžu ani nic mít. Jsme ve veřejném prostoru. Nemyslím si, že je jen můj jako někteří politici," řekl již před "vernisáží".
Může se ale stát, že "klíčovým" tématem v diskusi nebude vyznění díla, nýbrž okolnosti a kontext jeho vzniku. Sochu "podpořil", resp. ji přímo inicioval jeden z mobilních operátorů, který u příležitosti 20. výročí listopadu uspořádal pod heslem Power to you ve svých prodejnách sbírku klíčů výměnou za SMS zdarma (viz www.klicovasocha.cz).
David mluví svobodném vyjádření a o zárukách firmy, že "socha nebude nikdy zneužita na reklamu, nebude propagačním objektem nebo ikonou značky". Přesto se možná dočká nařčení, že tentokrát přestřelil a demonstroval mechanismy současné společnosti sám na sobě.
De facto se jedná o projekt na zakázku, neboť klíče jako výchozí materiál byly předem určené. Navíc už firma částečně použila tento motiv ve své televizní kampani, takže těžko mluvit o transparentní reklamní zakázcea, ale stejně tak o klasickém donátorství.
Není tak nutné být Davidovým odpůrcem, aby člověka napadlo, že jeho Revoluce ukazuje nejen polistopadovou erozi ideálů, ale paradoxně odhaluje také to, že i sám autor se nechal zlákat mediální slávou a propracovaným vábením marketingových odborníků ke spolupráci.
Její výsledek lze totiž vnímat i tak, že David bezděky podporuje "komerční iluzi" svobody a společenské kritiky zajišťovanou a dirigovanou korporacemi. Neboli jakési bezpečné zákaznické vzrušení, podle kterého nám "klíč k volnosti" nabízejí nové produkty a tarify.
Což může potenciální kritiky dráždit o to víc, že sám David je ostrý glosátor uměleckého dění, galerijního provozu i (kulturní) politiky. Patřil například ke kritikům výtvarné ceny Národní galerie nazvané 333, protože ji sponzoruje energetický gigant ČEZ.
Jak navíc podotýká Týden.cz, socha stojí přímo před jednou z budov pražského magistrátu, o což se zasadila galeristka Olga Dvořáková, manželka starosty Prahy 1.
Její třiapadesátiletý autor bezesporu patří k významným současným umělcům. Zabývá se různými žánry a médii. V 80. letech byl jedním ze zakladatelů skupiny Tvrdohlaví.
Kromě instalací ve veřejném prostoru vzbudily velký ohlas i mimo Česko jeho fotografické výstavy Skryté podoby či Bez soucitu, kde světové politiky nechal digitálně rozplakat. Loni mu Galerie hlavního města Prahy uspořádala retrospektivu; později ji viděli také návštěvníci Moravské galerie v Brně.
