Praha - Letošní Designblok už skončil, ale výstava nábytkové tvorby manželů Eamesových v Uměleckoprůmyslovém muzeu trvá až do 2. listopadu. Pozoruhodná expozice vznikla ve spolupráci se švýcarskou společností Vitra a představuje stěžejní díla, která Ray a Charles Eamesovi pro tuto značku navrhli mezi lety 1940-1970.
Manželé Eamesovi se proslavili na počátku 50. let experimenty s překližkou, hliníkem a plasty, což mělo zásadní vliv na organický styl později nazývaný brusel.
Architekti a designéři tehdy vycházeli z funkcionalistického odmítání ornamentální dekorace a požadavku formy následující funkci užitkového předmětu. Pravoúhlou estetiku předválečných kolegů však nahradili expresivní sochařsky ztvárněnou formou.
Když nacisté uzavřeli funkcionalistický Bauhaus, řada jeho členů byla nucena odejít do USA. Jedním z nich byl také Eliel Saarinen, který vyučoval na Cranbrook Academy v Michiganu; talentovaný Charles Eames patřil mezi jeho studenty. Na stejné škole studoval i profesorův syn Eero Saarinen, stejně jako Charlesova budoucí žena Ray.
Ve světě řádila válka a trojice studentů experimentujících s překližkou na sebe upoutala pozornost návrhem revoluční dlahy pro převoz raněných námořníků. Překližka se používala už dříve, ale Eamesovi ji začali nezvykle ohýbat ve více rovinách.
Další výzvou pro mladé designéry byl sklolaminát: dá se také trojrozměrně formovat a výrazně barvit, je lehký. Eamesovi vytvořili systém kompaktního výlisku spojeného sedáku, opěráku a područek, který usazovali na drátěné podnoží - jehož konstrukce prý byla inspirována Eiffelovou věží, a říká se jí proto Eiffelka. Na podobném principu pak vyvinuli židle z drátěné sítě kombinované s čalouněním.
V roce 1941 se Eamesovi vzali a založili vlastní studio v Santa Monice, a byli tak pořád blízko Hollywoodu; ostatně navrhovali i nábytek pro mnoho hvězd. Na pražské výstavě můžete vidět luxusní kožené lehátko pro režiséra.
Dalším revolučním materiálem, který Eamesovy okouzlil, byl hliník. Z pochromovaného hliníku odlévaného do forem vytvořili otočné kancelářské židle, které při své návštěvě USA v roce 1953 objevil pozdější zakladatel společnosti Vitra Willi Fehlbaum.
Výrobou nábytku navrženého Eamesovými se v té době zabývala výhradně firma Herman Miller, která je dodnes jeho výhradním distributorem v USA. Fehlbaum získal výrobní práva pro Evropu a Blízký Východ; na jeho pozvání přijeli v roce 1958 manželé do Evropy a Vitra začala s výrobou Aluminium Chair, která se vyrábí dodnes.
Pražská výstava ukazuje především sedací nábytek rozdělený podle typu užitého materiálu - překližka, drát, plasty, hliník. Jednotlivé kusy nábytku jsou zavěšeny v prostoru tak, aby návštěvníkům neunikl žádný z důmyslných detailů. Například luxusní čalouněné křeslo Lounge Chair je částečně rozebráno, což dokazuje, že objemný kus nábytku lze složit do plochých beden. Exponáty doplňují dobové fotografie, filmy a obsáhlé popisky.
V galerii jsou umístěny tři originály, které pocházejí z vlastních sbírek Uměleckoprůmyslového muzea. Jedná se o sedačku, skládací stůl a laminátovou židli s drátěným podnožím. Muzeum je má ve svých sbírkách teprve krátce.
Švýcarská Vitra provozuje také slavné Vitra Design Museum ve Weilu nad Rýnem, jež je součástí velkého komplexu, na němž se podíleli významní architekti Frank Gehry, Tadao Ando nebo Zaha Hadid.
Na českém trhu působí společnost dvanáct let. Z industriálního prostoru v Holešovicích se letos přestěhovala do budovy Corso II v Karlíně, pod kterou je podepsán španělský architekt Ricardo Boffil. Nový showroom je větší a jeho koncepce by měla být propojena s činností Vitra Design Musea.
V rámci výstavy Eames by Vitra tu proběhlo první moderované setkání zvané Vitra Podium, jehož hostem byl právě Eames Demetrios, vnuk Charlese a Ray. Na své přednášce prohlásil, že krédem jeho prarodičů byl nábytek, který se ke svým uživatelům chová jako hostitel k hostu.
