"Elvíra byla v dřívějších zpracováních hlavně mystickou figurou a na tom jsme naši inscenaci postavili," říká režisér David Chambers. "Proti operně školeným zpěvákům bude i pro diváky Iva představovat jiný svět."
Chambers poznal Bittovou na jejich nahrávkách - a když dostal možnost nazkoušet Mozartova Dona Giovanniho, chtěli do inscenace právě ji. "Zrovna vystupovala v New Yorku, chodil jsem za ní, přemlouval ji, klekal před ní na kolena, posílal květiny... a ona nakonec souhlasila," říká s nadsázkou režisér.
"Napoprvé jsem se toho lekla," vzpomíná Iva Bittová, "ale teď jsem ráda - už třicet let dřu na housle a zpívám a tohle je moje první setkání s operou. Po této zkušenosti jsem lépe schopná pracovat s hlasem a to mě posiluje."
Premiéra inscenace se konala před třemi lety v USA a nyní se - s poněkud obměněným týmem - představuje v Praze v programu Strun podzimu a při příležitosti Roku Mozarta.
Jak říká režisér, jeho úprava je moderní, ale nijak excentrická. "Jsem divadelní režisér, ne operní," prozrazuje Chambers, "a tak jsem chtěl překročit konvence, které jsou jí vlastní. Stále přitom vyprávíme příběh, a ten většina experimentátorů ignoruje."
Da Ponteho libreto zredukovali na osm hlavních postav bez sboru a místo vokálních expozic se bude v inscenaci mluvit. Hudba by měla dobře souznít s multimediální scénografií; autorem aranžmá je novozélandský skladatel Matthew Suttor, jenž hudbu souboru Agon Orchestra pod vedením Petra Kofroně převádí do počítače a simultánně s tím generuje další zvuky.
Po pražské premiéře se inscenace vrací do Spojených států a v prosinci zakončí New Wave Festival v New Yorku. Struny podzimu pokračují koncertem Českého klarinetového kvarteta, recitálem Evy Urbanové, jazzového klavíristy Brada Mehldaua nebo Rapsodií v modrém v podání Ondřeje Havelky a jeho Melody Makers.
