Praha - Rok 2009 měl být pro hudební průmysl původně jen další zastávkou na skluzavce mizerných prodejů. Pak ale přišel 25. červen a nečekaná smrt padesátiletého popového zpěváka Michaela Jacksona.
V následujících měsících se rozjela vydavateli mohutně podporovaná mediální masáž, která z mrtvého a roky neaktivního zpěváka zase udělala zářící hvězdu.
Znovu se potvrdilo, že smrt je nejlepší reklama, která má jen jediné negativum - dotyčný si tu slávu už nemůže užít.
Comeback s příchutí morbidity
Michael Jackson se po smrti "dočkal" slávy, které ho naposledy provázela na začátku osmdesátých let, kdy vydal album Thriller. V první červencový týden roku 2009 mu patřilo devět z deseti nejprodávanějších desek v USA a v singlové Top 10 digitálního obchodu iTunes měl šest písní.
Jackson pak celé léto triumfoval všem žebříčkům a za půl roku se prodalo přes dvacet milionů jeho nahrávek.
Všechno dovršil úspěch snímku This Is It, který byl narychlo sestavený ze záznamů pořízených při zkouškách na stejnojmenné a neuskutečněné turné. Vydělal 250 milionů dolarů a stal se nejúspěšnějším dokumentárním filmem v historii. Michael Jackson se tak alespoň symbolicky dočkal comebacku, na který se poslední roky připravoval.
Co způsobilo takovou Jackson-mánii a kde se vzalo tolik fanoušků zpěváka, který poslední skutečně úspěšné album vydal před dlouhými čtrnácti lety?
Morbidně řečeno - Jackson zemřel v ideální chvíli. Věčné kolo retrocyklů právě vrátilo na výsluní období osmé dekády, jež Jackson ztělesňuje.
Jeho hudba byla odmítána generací grunge rocku jako umělohmotný kýč a zpěvák médii zobrazován jako šílenec; viz Bashirův slavný dokument Living with Michael Jackson - ale v posledních letech před jeho smrtí se pohled na Jacksonův odkaz výrazně pročistil.
Na marné pokusy o comeback se hravě zapomnělo při reedici jeho klíčové desky Thriller nebo dalších kolekcí hitů a o zbytek se postarali jeho současní obdivovatelé na poli r'n'b popu - zpěváci Usher, Justin Timberlake nebo Ne-Yo, kteří na Jacksonovu hudbu z přelomu 70. a 80. let navazovali.
Kdyby Jackson onen červnový večer nezemřel, patrně by ho čekal triumfální návrat v podobě padesáti koncertů v londýnské O2 Arena, která byly letos na jaře vyprodány během několika minut.
Jackson všudypřítomný
Jacksonově posmrtné „jízdě" pomohla také aktuální bída hudebního průmyslu. Smrt jedné z největších hvězd v historii populární hudby mobilizovala síly hudebních vydavatelství, u kterých Jackson natáčel (Sony Music a Universal Music jako dědic Motownu, kde Jackson vydával v útlém dětství s The Jackson 5).
Firmy správně vytušily, že se bude dít něco mimořádného, ale nákupní šílenství překročilo všechny představy.
K vysvětlení Jacksonova potenciálu na trhu si můžeme vypůjčit termín salience (který by se dal přeložit nejlépe jako vyčnívání či schopnost upoutat pozornost).
Je to nejvyšší meta současného marketingu, který v nadprodukci informací a obrazů musí lidi donutit, aby se jim informace o daném produktu uhnízdila v hlavě. Aneb jak vysvětluje ve své loňské knize Buying In ekonom Rob Walker: „Salience není o tom, jestli konzument v nějaké chvíli slyšel o konkrétním produktu - jde o to, jak moc je pravděpodobné, že na ně myslí právě teď."
Smrti Krále popu se v letních měsících nedalo uniknout a média přihřívala polívčičku nejrůznějšími spekulacemi. Ostatní interpreti mohli s Jacksonem těžko soupeřit a sklonit se před ním museli i Black Eyed Peas, jejichž letní rekord - 26 týdnů na čele amerického singlového žebříčku s hity Boom Boom Pow a I Gotta Feeling - byl zastíněn milionovými prodeji z Jacksonovy pozůstalosti.
Poslední velká hvězda
Žijeme v éře, v níž slábne schopnost velkých nahrávacích společností vytvářet hvězdy pro masové publikum a Michael Jackson byl patrně poslední opravdu globální popovou star.
Z nové situace těží již zavedení interpreti, kterým chybí mladší soupeři. Madonna v roce 2009 odjela nejúspěšnější turné sólového interpreta historie a U2 svou aktuální šňůrou 360° atakují rekordní čísla.
Mimochodem, za Jacksonem se v tabulce nejprodávanějších interpretů roku 2009 usadili The Beatles, kteří v září vrhli do světa reedice svých desek a prodali jich celkem osm milionů. Za oceánem dokonce kapela, která se rozpadla v roce 1969, útočí na Eminemovu pozici nejprodávanějšího interpreta první dekády nového tisíciletí.
Opravdu se populární hudba, která vždy byla oázou mladistvé energie, proměnila ve večírek pro nostalgiky? Naštěstí to platí jen pro mainstream, kde vládnou opatrné nahrávací společnosti, jež v době krize odmítají riskovat.
Skutečně revoluční věci se dějí v hudebním podzemí, které se ocitá mimo rozlišovací schopnost velkých médií. Zároveň je ale do kreativního podhoubí pro posluchače díky internetu mnohem jednodušší cesta než kdy předtím.
Čtěte také:
Vymydlení Beatles vstávají z hrobu a chtějí vaše peníze
Připomeňte si úmrtí českých i zahraničních osobností v roce 2009:
