Recenze - Mezi snímky uváděnými v karlovarské sekci Otevřené oči, která nabízí filmové hity z festivalu v Cannes, se nachází i první dílo australského režiséra Warwicka Thorntona Samson a Dalila. Film v Cannes vyhrál cenu Zlatá kamera udělovanou nejlepšímu debutu v programu.
Samson a Dalila vypráví o mladíkovi a dívce žijících v aboriginálské komunitě v Austrálii. Postupně mezi nimi začne klíčit vztah, který se ještě upevní, když dvojice z domova odjede do města. Warwickův film je příkladem nového přístupu k sociálním tématům ve festivalové kinematografii.
Ještě předloni jsme ve Varech mohli vidět řadu snímků pojednávajících o lidech ze společenské periferie natočených asketickým, jakoby reportážím stylem, zříkajícím se filmové hudby a dalších subjektivizujících postupů a nasnímaných v dlouhých záběrech začínajících i končících uprostřed akce.
Čtěte také: Nejzajímavější filmy karlovarského festivalu
Samson a Dalila naopak sleduje drama svých hrdinů sofistikovaným stylizovaným způsobem, který se vymyká chladnému pozorovatelství nedávných realistických snímků. Zůstává v něm sice distance vůči hrdinům, ta je ale vytvářena způsobem, který rozhodně nelze považovat za realistický. Mladík a dívka totiž spolu během filmu vůbec nepromluví. Řeč jako taková je ze snímku téměř vyloučena a je pozoruhodné, že ve větší míře zde mluví pouze postavy starší generace.
Obraz i zvuk však ve filmu slouží k zvýšení empatie mezi postavami a divákem. Subjektivizující kamera připomíná americké filmy Nového Hollywoodu sedmdesátých let. Nejvíce fascinující je ale způsob, jakým snímek nakládá se zvukem. Monotónnost života v aboriginálské komunitě dokonale vyjadřují každodenně se opakující zvuky, jimž vévodí stereotypní reggae, které po celý den na dvorku hraje kapela hrdinova bratra a které se rozléhá po celé vesnici.
Oběma postavám film také přiřazuje jejich osobitý hudební refrén - mladý Samson poslouchá a pokouší se hrát hutný a rebelský kytarový rock, Dalila se zase po nocích noří do tlumených a melancholických tónů latinskoamerických lidovek. Ruchy prostředí často nenápadně přecházejí do deformovaných zvukových ploch odrážejících emoce hrdinů, případně je zvuk úplně ztotožněný s vnímáním hrdiny (scéna, v níž si Samson zacpává uši a hluk okolí se ztiší). Zřetelný komentář k ději pak představují texty country písní, které celý snímek otevírají i uzavírají.
Samson a Dalila tedy není pozorovatelská sociální sonda, ale rafinované emotivní drama. Neobyčejně vyzrálá režie, na které snímek díky minimu dialogů cele stojí, vyvolává napjaté očekávání, jaký bude Warwickův příští film.
Samson a Dalila (Samson and Delilah). Austrálie, 2009. Režie: Warwick Thornton. Hrají: Rowan McNamara, Marissa Gibson, Scott Thornton
