Infantilní průpovídky zpěváka Vypasané Fixy jsou na přivítání stejně svrbící záležitosti jako bláto, žetonový systém na prodej většiny poživatin v areálu a zataceně málo stánků s pivem (za 40 korun/jeden žeton), nicméně dá se to ustát a kůži si z hlavy nesedřít. Ostatně - hudební festivaly se přece navštěvují hlavně kvůli hudbě, ne?
I Eddie Agros si všiml, že "není nic moc pěkného na českém počasí" - a tak trefně pozměnil text písně Moving To L.A., kde se lká na to anglické.
Jeho herecký výkon to ale nijak neovlivnilo a show Art Brut hýřila vtipem a ostrými kytarami, spoustou roztomilého povídání ze strany frontmana a nejznámějšími songy upravenými do skoro až divadelní, či lépe řečeno kabaretní podoby.
"Bylo to pěkné, takové legrační, mně se to líbilo," vyjádřila se asi tak čtyřicetiletá, vskutku normálně vypadající žena s moravským přízvukem. Byla jedním z bezpočtu sociologických vzorků, z kterých se skládalo trochu řidší publikum.
Napříč věkem, pohlavím i stylem se všichni královsky bavili, ti s o něco vyšší úrovní angličtiny pak dvakrát tolik. Art Brut nezklamali.
Tou dobou už ale vřel mnohem větší kotel pod pódiem na Rock Stage. Hřebíky do hlav tam navštěvníkům zatloukali Ministry, agresivně a s pompou.
Měli narváno a měli úspěch, přestože většinu skladeb, které zpěvák zvracel do mikrofonu a kytaristé ejakulovali po extatické masturbaci trsátkem o struny, pocházela z posledního alba. Někteří pak ocenili ke konci prezentované starší kousky a někteří tu hudbu vůbec nechápali a radši šli na pivo.
Vystoupení J.A.R. bylo kromě křtu hodně podobné tomu na United Islands of Prague, ale publikum se zdálo o něco chladnější. Ostatně atmosféra Pop Stage, mezi stromy za šedivého stmívání, působila tak trochu stísněně.
Ale ne tak stísněně jako houstnoucí dav na Rock Stage před tím nejdůležitějším koncertem pro ty, co rádi kytary. Franz Ferdinand a jejich Michael, Take Me Out, Do You Want To, Walking Away... a z těla se stává tančící perpetuum mobile i na třiceti centimetrech čtverečních.
Přestože nazvučení první písně za nic nestálo, přestože vynechali The Fallen, přestože - jak autorovi tohoto článku potvrdili i jiní účastníci zájezdu - bylo jejich vystoupení tak strašně krátké, poskytli nám Franz Ferdinand možnost zažít rockandrollovou jízdu jak na horské dráze, co stojí opodál. Bylo vidět, že tu nejsou poprvé a zcela zřejmě je tu lidé pokaždé rádi vidí a slyší.
Po úžasných strejčcích Pet Shop Boys už kroky směřovaly na Dance Stage, či do stanu Red Zone - dvě místa kde se té noci mělo ještě něco dít. Red Zone kvalitou hudební produkce jednoznačně vedla, ostatně Tvyks je Tvyks a Tvyks je talent.
Čtěte více o vystoupení Pet Shop Boys: Tak tohle mají dekadentní mazlíčci rádi
A jízda poračovala až do rána. Lehce rozmlžená vzpomínkou na odpolení pošmourno a přibývajícími drinky....
