České kapely sní o slávě v zahraničí, jen málokterá ale udělá tak radikální krok jako původně brněnské trio Fiordmoss.

Po dvojici "ípíček" Gliese a Ink Bitten (za nějž obdrželi v roce 2012 cenu Vinyla jako objev roku) se Petra Hermanová, Roman Přikryl a Jan Boroš rozhodli vydat vstříc mezinárodní scéně a přestěhovali skupinu do Berlína.

Příprava jejich debutového alba Kingdom Come zde nakonec trvala pět let, nahrávka ale nese stopy jasné a hlavně silné umělecké vize, již Fiordmoss - doplnění na kvarteto norským hudebníkem Jonem-Eirikem Boskou - roky pečlivě pilovali.

Jejich ambiciózní mix downtempa, indierocku a temného popu je na dlouhohrajícím debutu dotažený do posledních detailů, zároveň ale působí krypticky.

Album inspirované Berlínem i severskými lesy

V roce 2012 byla německá metropole ještě známá jako ideální město pro kočující umělce, kteří chtějí nasát kosmopolitního ducha a zároveň měli hluboko do kapsy. O pět let později už ale i Berlín pomalu dohnala vlna gentrifikace běžná v západních velkoměstech a oázy levného bydlení nekompromisně kosí Airbnb.

Debutové album Fiordmoss však jako kdyby ještě zachycovalo divokého ducha bývalých východoněmeckých čtvrtí, v nichž se mísí pach přepálených bratwurstů se smogem z automobilových výparů.

Související

Video: V prvním patře s výhledem na dvoreček vymýšlí Ventolin disco science pro všechny "zájemc"

Stejně dobře se ale na hudbu z Kingdom Come hodí i metafory hustých severských lesů, kam slunce ani v poledne nepronikne k mechu. Zahuštěný mix syntezátorových a kytarových ploch a éterického vokálu buduje atmosféru temné džungle (ať už skutečné, či betonové), která by měla být naším domovem, stejnou měrou nás ale děsí svou nejednoznačností.

Album propagovaly dva klipové singly Madstone a Motherland, jež vydání desky Kingdom Come předcházely o rok a půl, respektive rok. To je v dynamickém světě současné indie hudby hodně dlouhá doba na to, aby se na kapelu zapomnělo.

Fiordmoss jsou notoričtí puntičkáři a desku si po námluvách s firmami nakonec vydávají sami, jako kdyby se na poslední chvíli rozhodli vzdát se výhod networkingu, kvůli němuž do Berlína vlastně původně odjeli.

I vizuálně pozoruhodné klipy od spřízněných režisérů (Jan Durina, Teri Varhol) jim nakonec budují image introvertních ztracenců, kteří vlastně nepatří vůbec nikam. A ani patřit nechtějí. Pro nastartování velké mezinárodní kariéry hned několik překážek, které se budou těžko překonávat.

Deska, která přišla o čtyři roky později

Na Fiordmoss je cítit, že své hudbě bezmezně věří a za každou notou a motivem jsou hodiny přemýšlení.

Chladný a propracovaný design písní ale posluchače vyloženě nevítá, spíše ho nechává jen jemně nahlédnout. Teprve s každým dalším poslechem se může dostat hlouběji pod povrch. Něco podstatného ale jako kdyby zůstalo nevyřčeno. 

Při poslechu Kingdom Come si nelze nevzpomenout na minimalismus The xx, atmosféričnost Warpaint nebo syrovou epičnost Anny von Hauswolffové a dalších severských hudebníků, operujících v žánru temného popu.

Když v roce 2013 Fiordmoss vydali samostatně stojící singl Siberia, byli vlastně součástí této vlny míchající ponuré nálady na pomezí rocku a elektroniky. Dlouhohrající deska jako "statement" ale už o čtyři roky později přichází trochu pozdě. Z kapely, která mohla hrát první ligu, jsou už zase jen čeští epigoni trendu, jenž už je v zahraničí vlastně víceméně pryč.

Hudba se samozřejmě nemusí nutně poslouchat ve škatulkách a souvislostech. Debut Fiordmoss je sám o sobě uhrančivou a velmi působivou kolekcí, která z domácích poměrů výrazně trčí.

Silné momenty jako úvodní Eight Bones nebo industrialem prodchnutá Sheer Soul převyšují cokoliv, co letos vzešlo z domácí alternativy. Trio z Brna cestující směrem na západ ale kdysi mělo nepochybně mnohem větší ambice.